Lýkožrout lesklý obecně
Lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus Linnaeus, 1761) je drobný kůrovec (1,6–2,9 mm) patřící do čeledi Curculionidae, podčeledi Scolytinae (tedy kůrovce). Vyskytuje se v celé Evropě a jeho hlavním hostitelem je smrk ztepilý (Picea abies (L.) Karst.), avšak napadá i další jehličnany, například druhy rodů Abies, Larix, Pinus či Pseudotsuga. Typicky osídluje horní části kmenů a větve s tenčí kůrou, právě díky své malé velikosti. Hospodářské lesy poskytují lýkožroutovi lesklému velké množství vhodného materiálu k rozmnožování, především díky hojnosti těžebních zbytků. Tento druh je nejhojnější na zbytcích smrku ztepilého, avšak vyskytuje se i na borovici lesní.
Máme dostatek informací o lýkožroutovi lesklém?
Ačkoli existuje poměrně rozsáhlá literatura zaměřená na různé aspekty biologie, výskytu, významu a možnosti obrany proti lýkožroutovi lesklému, některé klíčové otázky dosud nebyly dostatečně prozkoumány. Proto jsme provedli a sestavili obsáhlý přehled veškeré dostupné literatury týkající se lýkožrouta lesklého (celkem jich bylo 187) a také z případových studií a zkušeností, které jsme shrnuli a publikovali – Holuša a Fiala (2025). Zásadní údaje se týkají reprodukčního potenciálu, tedy úspěšnosti, kolik brouků dceřiné generace se vyvine ze snůšky jedné samice tohoto druhu. Právě pochopení jeho závislosti na různých podmínkách je klíčové pro efektivní volbu obranných a ochranných opatření proti lýkožroutovi lesklému.
Životní cyklus a feromonová komunikace
Životní cyklus lýkožrouta lesklého probíhá převážně pod kůrou hostitelských stromů. Dospělí samci zakládají snubní komůrky, do nichž následně vstupuje několik samic. Ty po páření hloubí matečné chodby, do nichž kladou vajíčka. Larvy vyžírají lýko kolmo k matečné chodbě a po dokončení vývoje se kuklí v borce. Po vylíhnutí provádějí mladí brouci zralostní žír a následně opouštějí strom. Letová aktivita začíná při teplotách okolo 17 °C a trvá od jara do pozdního léta.
Feromonová komunikace hraje zásadní roli při koordinaci napadení stromu. Samci produkují feromony, především chalcogran, které přitahují další jedince a umožňují jim ve velkém počtu zdolat obranné reakce stromu. Uvolňované látky jsou zároveň signálem dokladujícím obsazenost stromu a brání tím přeplnění stromů, aby budoucí larvy měly dostatek prostoru a potravy pro svůj vývoj. Kombinace feromonů produkovaných kůrovci a těkavých látek uvolňovaných ze stromu vede k úspěšnému osídlení stromů.
Doprovází lýkožrouta smrkového
Lýkožrout lesklý se často vyskytuje společně s lýkožroutem smrkovým a těží z jeho přítomnosti. Preferuje části stromů s tenčí kůrou, zejména vrcholy a větve, zatímco lýkožrout smrkový obsazuje spodní části kmene. To je také díky feromonové komunikaci. Reakce lýkožrouta smrkového a lýkožrouta lesklého na feromony druhého druhu se totiž liší. Zatímco feromonové složky lýkožrouta lesklého snižují reakci lýkožrouta smrkového na jeho vlastní feromony, složky feromonu lýkožrouta smrkového mohou naopak dokonce zesílit reakci lýkožrouta lesklého na jeho vlastní feromony. Důsledkem toho je, že se lýkožrout smrkový vyhýbá kmenům, které byly kolonizovány lýkožroutem lesklým, zatímco lýkožrout lesklý na přítomnost lýkožrouta smrkového nijak nereaguje.
Tato zákonitost má jednoznačně evoluční výhodu pro lýkožrouta lesklého. Lýkožrout lesklý proto obsazuje ty vrcholové části stromů, které jsou ve spodní části již obsazené lýkožroutem smrkovým, tedy stromů, jejichž obranné reakce již byly překonány, nebo vyplňuje volný prostor i na silnějších částech stromů mezi požerky lýkožrouta smrkového. Podobně se zpožděním obsazuje lýkožrout lesklý lapáky – tedy pokácené stromy určené k lákání a k soustřeďování kůrovců – již obsazené lýkožroutem smrkovým. Koexistence obou druhů zvyšuje i reprodukční úspěch lýkožrouta lesklého, přičemž na stromech kolonizovaných oběma druhy se průměrně vyvine 1,2 dceřiných brouků na samici, oproti 0,75 u stromů osídlených pouze lýkožroužem lesklým.
Lýkožrout lesklý profituje z přemnožení lýkožrouta smrkového ještě z dalšího důvodu. Při přemnožení lýkožrouta smrkového a následné těžbě napadených stromů zůstává v lesních porostech velké množství větví a vrcholových částí, které, pokud nejsou nějak eliminovány, představují ideální substrát pro vývoj lýkožrouta lesklého.
Škody a přemnožení
Lýkožrout lesklý se nejčastěji vyskytuje na těžebních zbytcích a v mladých smrkových porostech, kde dostatek vhodného materiálu podporuje jeho rozmnožování. V dospělých a přestárlých porostech je jeho výskyt výrazně nižší. Napadá oslabené stromy po větrných a sněhových kalamitách, těžbě či ztrátě jehličí, a dokáže detekovat i stromy oslabené suchem. Při vysokých populacích může usmrtit i zdravé tenčí stromy, přičemž počet požerků nutných ke zdolání stromu musí být cca 30 na 1 m². U dospělých stromů obvykle napadá vrcholové části, což však často nevede k úhynu celého stromu. Přemnožení je pak spojeno se sníženou vitalitou stromů a vysokou populační hustotou brouků. Historické i současné záznamy potvrzují výrazné škody v mladých smrkových porostech, zatímco borové lesy nejsou významně ohroženy.
Mohu použít feromonové lapače k obraně?
Role feromonových lapačů při ochraně proti lýkožroutovi lesklému nesmí být přeceňována. Masový odchyt na rozsáhlých plochách není účinný, protože zachytí jen malou část populace a nemůže nahradit rychlou asanaci napadených stromů. Naopak na malých plochách, například mlazinách do 20–30 arů po zpracování napadeného dříví, lze lapače využít k dochytání lokální populace. Doporučuje se instalovat 1 lapač na 0,05 ha (2 lapače na 10 arů) a kontrolovat je častěji než jednou týdně, zejména během vrcholu letové aktivity. Feromonové lapače preferujeme před otrávenými lapáky, které mohou negativně zasahovat necílové druhy hmyzu. Rizikem je také „přeskočení“, kdy nezachycení brouci mohou napadnout stromy v okolí. Proto je nezbytné důsledně sledovat porosty kolem lapačů a všechny napadené stromy včas asanovat, čímž se maximalizuje ochranný efekt.
Když je přemnožen, posilujme prevenci.
Zásadní součástí prevence přemnožení lýkožrouta lesklého je správné nakládání s těžebními zbytky a prořezávkami. Větve po mýtních těžbách představují vhodný rozmnožovací materiál. Větve rozptýlené na pasekách jsou nalétnuty více než větve uložené v hromadách, jejichž atraktivita se snižuje proto, že spodní vrstvy jsou zastíněné a ve větším vlhku. Celkový počet brouků vyletěných z materiálu však zůstává podobný. Za standardního lesnického managementu a dobré kondice porostů není ponechávání klestu výrazně rizikové. Při nárůstu populačních hustot je optimální soustředit prořezávky a mýtní těžby do srpna a září, kdy materiál není atraktivní pro budoucí kolonizaci, čímž se minimalizuje namnožení lýkožrouta lesklého. Mechanická obrana spočívá v krácení stromků na části kratší než dva metry, odstraňování napadených částí, štěpkování či pálení. Taková opatření omezují vhodný substrát pro rozmnožování a riziko šíření škůdce a zároveň chrání biodiverzitu saproxylických druhů.
Co odpověď na otázku v nadpise příspěvku?
Je zřejmé, že se jedná o druh doprovázející lýkožrouta smrkového, přičemž k nárůstu populační hustoty lýkožrouta lesklého dochází zpravidla až při přemnožení lýkožrouta smrkového. Přesto tento druh není schopen usmrtit dospělý smrk a jeho škodlivost se tak omezuje především na mladší porosty oslabené suchem. Z toho vyplývá, že jeho zařazení mezi kalamitní škůdce ve smyslu Vyhlášky č. 101/1996 není dostatečně podložené. Obecně existují i další druhy kůrovců, které mohou za určitých podmínek způsobit ekonomické škody, aniž by byly řazeny mezi kalamitní škůdce (například lýkožrouty na jedli nebo na buku). Proto doporučujme vyřadit lýkožrouta lesklého ze seznamu kalamitních škůdců.
