Lýkožrout bukový – významný škůdce v bukových lesích?
V posledních letech se v souvislosti s bukovými lesy začíná častěji objevovat jméno škůdce, které dříve znali jen entomologové – Taphrorychus bicolor. Ačkoliv jeho český název zatím není ustálen, budeme ho dále popisovat jako lýkožrouta bukového. Mnozí lesníci se při zmínce o „dalším kůrovci“ právem vyděsí. Ale skutečnost je složitější a je třeba ji chápat v širších souvislostech.
Tento drobný, tmavě zbarvený lýkožrout (1,6–2,6 mm) žije běžně pod kůrou buku lesního, kde se živí lýkem. Příležitostně jej můžeme najít také na habru a dubech. Patří mezi tzv. sekundární škůdce – tedy organismy, které využívají stromy oslabené suchem či jinými škodlivými činiteli. V přirozených podmínkách tak pomáhá lesu rozkládat odumírající dřevo a vracet živiny do oběhu.
Suché a horké roky 2015, 2018 a 2022 způsobily ve střední Evropě rozsáhlé oslabení bukových porostů. Stromy s narušeným vodním režimem ztrácejí schopnost bránit se hmyzím škůdcům i houbovým patogenům. A právě tehdy se populace lýkožrouta bukového mohou rychle zvýšit.
Zjistili jsme, že tento druh lýkožrouta je přítomen po celé republice od nížin až po horské oblasti do 1300 m n. m., s nejvyšší hustotou v oblastech s rozsáhlými a souvislými bučinami okolo 600 m n.m. V bukových porostech sousedících s otevřenou krajinou (pole, bezlesí) jsou naopak jeho populační hustoty výrazně nižší.
Životní cyklus
Dospělí brouci létají od konce dubna do září, kdy teplota přesáhne 14 °C. Obvykle vytvářejí dvě generace ročně: přezimující generace létá od dubna/května, dceřiná generace pak od června. Preferují osluněné části kmenů a větví ponechané v polostínu. Na kmeny nalétávají první samci, kteří pomocí agregačních feromonů (látka bicolorin) lákají další samce i samice do vznikajících požerků. Ty jsou hvězdicovité a počet ramen odpovídá počtu samic v požerku, kterých bývá nejčastěji 3 až 8. Na kmeni a větvích po napadení zůstávají hromádky hnědých drtinek a viditelné vstupní otvory o průměru 1 mm . Samice kladou vajíčka každá do své matečné chodby, z vajíček se líhnou larvy, které se v požercích kuklí. Celý vývin od vajíčka po dospělce pak trvá mezi 8 a 12 týdny. Samce a samice od sebe poznáme podle tvaru krovek a množství chloupků na čelní straně hlavy. Samci mají řídké ochlupení čela a zkosené krovky, zatímco samice mají čelo výrazně ochlupené a zadní část krovek zakulacenou.
Význam
Zatím neexistují důkazy, že by lýkožrout bukový způsobil rozsáhlejší odumírání zdravých bukových porostů. Do lapačů navnazených bicolorinem, se mnohdy odchytí desetitisíce jedinců, aniž by byly porosty v okolí znatelně poškozené. Poškození je většinou lokální a omezené na oslabené stromy, zbytky po těžbě nebo větrem zlomené větve.
Podle nejnovějších experimentů má lýkožrout bukový stálý, ale omezený reprodukční potenciál – úspěšně se množí hlavně na menších větvích a kmenech ponechaných v lese. Na rozdíl od např. lýkožrouta smrkového v kalamitním stavu nenapadá stojící zdravé stromy na rozsáhlých plochách, ale lokálně může napadnout i zdravý strom. Pokud lýkožrouti napadnou zdravý buk, mohou umožnit průnik mikroskopických hub nebo bakterií, čímž vznikají černé léze, které zhoršují kvalitu dřeva. V České republice však tento jev zatím zaznamenán nebyl, výjimečné jsou případy např. ze Slovenska.
Management a přirození nepřátelé
Hlavním preventivním opatřením proti vzniku potencionálního přemnožení lýkožroutů v bukových porostech je rychlé a důsledné odstraňování oslabených a poškozených buků, včetně větví s tloušťkou nad 5 cm v průměru, které jsou mnohdy prvním zdrojem lokálních gradací. Z jednoho požerku se může během sezóny početnost lýkožroutů několikanásobně navýšit. Dospělci lýkožroutů mohou větve napadat opakovaně, dokud nedojde k výraznému vysychání.
Pokud odstranění těžebních zbytků není z nějakého důvodu žádoucí nebo možné, lze doporučit ponechat větve na silně osluněných místech, kde dojde k rychlému vysychání lýka a následnému snížení jejich atraktivity pro brouky. Opatření by se měla soustředit zejména do větších bukových lesních komplexů kolem 600 m n.m.
Pro monitoring je nejvhodnější sledování symptomů napadení (závrtové otvory, drtinky, požerky), lze použít ležící bukové lapáky (celé pokácené zdravé stromy, případně výřezy ponechané v porostech v polostínu, připravené vždy před rojením brouků; pro jarní rojení během února nebo března; pro letní rojení před výletem nové generace).
Místo celých lapáků lze doporučit ponechání větví o průměru alespoň 5 cm. V období letové aktivity dospělců je třeba tato opatření v týdenních intervalech kontrolovat. V případě zjištění napadení se napadené lapáky nebo větve musí včas asanovat. Ideální termín zpracování je poté, co samice vykladou vajíčka a začnou se objevovat první larvy, tedy zhruba dva týdny od náletu. Lapáky lze zpracovat odkorněním či chemicky s použitím registrovaných přípravků na ochranu rostlin.
Použití feromonových lapačů je také možné, ale počty odchycených jedinců zcela neodrážejí skutečnou populační hustotu v okolních porostech. Navíc, do lapačů navnazených komerčními přípravky se ve větším množství chytá také hlavní predátor lýkožrouta bukového: kornatec dlouhý (Nemozoma elongatum), podlouhlý leskle černý brouk z čeledi kornatcovitých (Trogossitidae). Lapače tak mohou snižovat predační tlak a mohou nepřímo počty kůrovců navyšovat.
Protože kornatec dlouhý vyhledává podle feromonů také další druhy kůrovců (zejména lýkožrouta lesklého), lze predátory nalákat do bukových porostů pomocí feromonových odparníků obsahující látku chalcogran určených pro tento druh. Vhodné je to zejména v porostech bez většího zastoupení smrku, protože v tom případě lákaní kůrovci nenaleznou hostitelskou dřevinu, ale v porostech se zvýší počet predátorů lýkožrouta bukového. Cíleně je tak možné podpořit biologickou ochranu lesa. Dospělec kornatce dlouhého zkonzumuje 1-2 kůrovce denně a asi 120 jedinců během svého života. Predují také jeho larvy, které jsou během juvenilního vývinu schopné zahubit okolo 30-45 larev kůrovců. Další možnosti biologického boje nejsou zatím dostatečně otestovány v praxi, i když v laboratorních podmínkách jsou pokusy s entopatogenními houbami slibné.
Závěr
Nebojme se lýkožrouta bukového – s odpovědným přístupem a preventivními opatřeními ho zvládneme bez komplikací. Důležité je pravidelně monitorovat stav bukových porostů, zejména během období mimořádného sucha, a včas reagovat na vznik velkého množství kalamitního materiálu jeho asanací. Pokud se v lese objeví větší množství větví nebo kmenů napadených lýkožroutem bukovým, je doporučeno je zpracovat. Ostatní metody jsou nákladnější, a ne vždy je jejich efektivita zaručena.
