Šíření síťnatky dubové
Síťnatka dubová je příkladem úspěšné biologické invaze – je to drobný, nenápadný druh, ale rychle se šíří a dobře adaptuje v novém prostředí. Její výskyt v Evropě ukazuje, že invaze často začne mnohem dříve, než si všimneme prvních poškozených listů. Listy dubů v parcích, alejích i lesních porostech začínají plošně ztrácet svou svěží zelenou barvu a místy působí zažloutle či skvrnitě. Při bližším pohledu se na spodní straně listů objeví drobné ploštice s nápadně síťovanými krovkami – síťnatka dubová (Corythucha arcuata).
Původním domovem síťnatky je Severní Amerika, odkud se na začátku století rozšířila do Itálie. Od té doby se šíření nezastavilo a byla zaznamenána v téměř 30 zemích Evropy. Šíření pomáhá především mezinárodní doprava, převoz rostlin a klimatické změny – teplejší zimy a suchá léta vytvářejí ideální podmínky pro její rozmnožování i přezimování. V České republice byla síťnatka poprvé zaznamenána v roce 2019 a dnes je běžná v teplejších oblastech jižní Moravy. V posledních letech její populace značně narůstá a lze jí nalézt na většině míst s výskytem dubu. V místech, kde zaznamenána zatím nebyla, lze předpokládat její rozšíření v následujících letech.
O jaký druh se jedná?
Síťnatka dubová je drobná ploštice z čeledi síťnatkovití, dorůstající zhruba 3 milimetrů. Na první pohled působí jemně a křehce, skoro jako ušitá z krajky – průsvitná křídla a hrbolatý štít vytvářejí jemnou síťovitou strukturu, která dala druhu i anglické jméno „oak lace bug“. Dospělci i nymfy se živí sáním rostlinných šťáv ze spodní strany listů většiny druhů dubů, vyhýbá se pouze dubu červenému. Dlouhodobé napadení může vést k oslabení stromu, snížení obsahu zelených barviv v listech a snížení fotosyntézy. Listy velmi často brzy opadávají. Nepříznivý dopad má poškození zejména u mladších dubů a také na dubech ve městech, které jsou často vystaveny většímu stresu. V letních měsících dokáže být obtěžující i pro člověka. Svým bodavě savým ústrojím může lehce bodnout a způsobit drobné svědivé reakce na kůži.
Symptomy a životní cyklus
Síťnatky způsobují estetické znehodnocení dubů, jejich oslabení a v kombinaci s dalšími stresovými faktory také odumírání. Prvního poškození si můžeme všimnout od jara, ale nápadnější je v létě. Napadené listy mají na svrchní straně specifická světlá místa a později větší žlutohnědé skvrny. Na spodní straně lze nalézt černé tečky trusu a drobná vajíčka v nápadných skupinách. Nymfy i dospělce lze také nalézt na listech ale dospělci při vyrušení rychle odskakují. Při větším zamoření listy zasychají a předčasně opadávají. I když strom obvykle neuhyne, síťnatka ho oslabuje a zhoršuje jeho vitalitu. Zajímavé je také to, že se síťnatky vyhýbají listům napadeným padlím dubovým.
Síťnatky přezimují na kmeni stromů, pod kůrou nebo na jiném chráněném místě. Mají poměrně vysokou chladovou odolnost a přežívají i teploty kolem −20 °C. V našich podmínkách tedy mrazy jejich populace neohrozí. Od jara začínají sát rostlinné šťávy z listů. Mají obvykle dvě, někdy i tři generace. Nymfy jsou šedé až černé, od 3. instaru jsou patrné černé skvrny a trnité výrůstky. Celkem mají nymfy pět instarů, což znamená, že se svlékají pětkrát. Dospívají v červnu, kdy kladou vajíčka ve skupinách 15-100 kusů. Vývin od vajíčka po dospělce trvá 30-45 dní v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí, přičemž na teplejších lokalitách bývá populace početnější. Síťnatka není dobrý letec a přirozeně se šíří pouze v řádu metrů od původní hostitelské dřeviny.
Můžeme něco dělat?
Boj s tímto drobným vetřelcem není jednoduchý. Prvním krokem je důsledná kontrola při převozu sadebního materiálu, aby nedocházelo k dalšímu rozšiřování. Stejně jako je vhodné omezit pohyb automobilů v areálech lesních a okrasných školek, případně jejich umytí. Rozšiřování automobilovou dopravou bylo již prokázáno například v Rakousku, kde byly první nálezy síťnatky potvrzeny podél dálnic a na čerpacích stanicích.
Chemická ochrana v místech nálezu síťnatek je problematická a často nežádoucí. V lesích a městech je prakticky nemožná. Ošetřit je vhodné pouze stromy ve školkách a v mladých výsadbách. Situaci při aplikaci postřiku komplikuje přítomnost vývojových stadií na spodní straně listu a také jednoduché vyrušení dospělců sedících na listech. Pro chemické ošetření je možné použít komerční přípravky povolené v Registru přípravků na ochranu rostlin. Využívány bývají přípravky s účinnými látkami deltametrin, acetamiprid nebo spinosad. Je třeba také zvážit skutečnost, že tyto látky nejsou selektivní a mohou negativně ovlivnit celou řadu necílových organismů.
Nově se objevují pokusy s injektážemi kmene, kdy se systémový insekticid vstříkne přímo do dřeviny a ta jej rozvede pomocí vodivých pletiv až do listů, které jsou poté pro savý hmyz a defoliátory toxické. Některé pokusy s injektážemi vykazují vysokou účinnost, ale jsou s nimi spojené vysoké finanční náklady a další komplikace, jako sekundární infekce ze vzniklých ran v kmenech.
Testovány jsou aktuálně možnosti biologické kontroly. Entomopatogenní houby jako Beauveria pseudobassiana mají slibné výsledky v laboratorních podmínkách, ale při aplikaci v praxi bývají výsledky více nejednoznačné. Jistou nadějí může být tzv. klasická biologická ochrana – zavedení specializovaného parazitoida z původní oblasti výskytu. V současnosti probíhá výzkum v původním areálu síťnatky v Severní Americe, kde byl zjištěn parazitoid vajíček Erythmelus klopomor, drobná vosička z čeledi brvuškovití. Její vývoj probíhá uvnitř vajíčka hostitele, které zahubí. Nyní jsou prováděny další kroky a výzkum, protože zavedení nového biologického prostředku podléhá přísným legislativním podmínkám. Na druhou stranu by se mohlo jednat o dlouhodobé řešení a ekologicky šetrnou alternativu.
Malý hmyz, velké důsledky
Síťnatka dubová je ukázkovým případem, že i hmyz sotva viditelný pouhým okem může ovlivnit vzhled našich měst a lesů. Hlavním problémem je, že tento druh významně ovlivňuje fyziologii dubových listů. Na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU bylo provedeno porovnání hodnot několika fyziologických parametrů mezi napadenými a nenapadenými listy. Výsledky prokazují významné rozdíly v obsahu chlorofylu a dusíků v listech po napadení síťnatkami, což indikuje pokles fotosyntézy. Jiné studie udávají snížení fotosyntézy o více než 50 % a transpirace o více než 20 %. Naopak, flavonoidy – obranné látky rostlin – se u napadených listů mírně zvyšují, což naznačuje aktivaci obranných mechanismů stromu. Napadené listy tedy vykazují sníženou fotosyntetickou kapacitu a zvýšenou produkci obranných látek. Tyto změny mohou vést ke snížení vitality stromu, a pokud je napadení silné a dlouhodobé, mohou ovlivnit i růst a přežívání. Zatím nejsou k dispozici dostatečná dlouhá data o změnách v přírůstu, ale opakované napadení prokazatelně navyšuje stres hostitelských dřevin.
Závěr a doporučení pro praxi
Šíření síťnatky dubové ukazuje, jak snadno se i nenápadný druh může stát globálním problémem – a jak citlivě reaguje příroda na změny klimatu a lidskou činnost.
I když zatím nemáme účinnou metodu na potlačení přemnožení síťnatky dubové, je vhodné alespoň nepodporovat další šíření a narůstání populací. Při každé nové výsadbě dubů bychom měli sazenice zkontrolovat, zejména ty importované z jiných regionů. V případě nálezu síťnatky by sazenice měly by být chemicky ošetřeny ještě před výsadbou. Soustředit bychom se měli nejen na městskou zeleň, která bývá prvním ohniskem šíření, ale také na okraje lesních porostů a osvětlená místa, kde bývá populační hustota vyšší.
Preventivně je vhodné očistit automobily, alespoň při vjezdu a výjezdu do areálu lesních a okrasných školek. Pokud máme podezření na výskyt síťnatek, ale nebyly pozorovány žádné symptomy, je možné detekovat přítomnost dospělců pomocí žlutých lepových desek, které se pověsí na větve dubů.
Zajímavou alternativou je také doporučení během podzimu a zimy umisťovat pásy z kartonu v dolní části kmene ohrožených stromů, které poskytují pro síťnatky vhodné místo k přezimování a budou se zde shlukovat. Tyto pásy pak stačí na jaře odstranit, spálit je a tato místa v případě nálezu síťnatky chemicky ošetřit postřikem.
