V roce 2025 byl realizován dotazníkový průzkum, jehož cílem bylo pochopit názory různých skupin aktérů na příčiny proběhlé kůrovcové kalamity, opatření, která v reakci na kalamitu uskutečnili a vnímání opatření přijatých státem, jež měla pomoci tuto situaci zvládnout. Průzkumu se zúčastnilo 165 respondentů reprezentujících vlastníky lesů, státní správu, zaměstnance v lesním hospodářství a odborné lesní hospodáře.
Jak vnímáme příčiny kůrovcové kalamity?
Za nejvýznamnější příčinu kalamity respondenti považovali extrémně horké a suché období let 2015–2018 (4,3 bodu v pětibodové škále) a vysoké zastoupení smrku v lesích (3,9). Je zajímavé, že změna klimatu, jako komplexní fenomén, nebyla zařazena mezi nejvlivnější faktory. Respondenti se tedy přiklonili k snáze uchopitelné (a potenciálně ojedinělé) extrémní klimatické událostí, než k celkové a nevratné změně podmínek pro pěstování smrku. Na dalších místech se jako příčiny umístili provozní faktory, jako neefektivní zadávání veřejných zakázek (3,72), nedostatek pracovních sil (3,43), pokles ceny dříví (3,43), nízká míra asanace kůrovcového dříví (3,47) a doprava neasanovaného dříví (3,37). Nicméně, je povzbudivé, že nepříznivým klimatickým podmínkám a vysokému zastoupení smrku byl připsán největší význam – jedná se o důležité východisko pro změny dřevinné skladby a celkovou adaptaci lesů na změnu klimatu, které je zároveň v souladu se současným vědeckým poznáním. Naopak, restrikcím spojeným s COVID-19 a nedostatečné realizaci obranných zásahů byl připisován jen malý vliv (hodnoty 0,97 a 2,0).
Jaká opatření jsme realizovali nebo plánujeme realizovat?
Vnímání příčin odpovídají i realizovaná opatření, mezi kterými získalo snížení zastoupení smrku v obnově nejvyšší hodnotu 4,17 (respondenti byly tázáni, zda opatření realizovali nebo v dohledné době plánují realizovat). Z našeho šetření však není možné určit, jak respondenti pojem „snížení“ interpretují a nakolik se tato představa blíží udržitelnému zastoupení smrku. Je také zajímavé, že většina respondentů označila toto opatření jako „již zavedené“ a další snížení neplánují. Významná byla také podpora nepasečného hospodaření (3,57). Naopak, nízké hodnocení získala dřívější obnova lesních porostů, tedy snížení doby obmýtí (1,88), které může urychlit změnu dřevinné skladby a snížit výměru zranitelných dospělých porostů smrku. Nejníže bylo hodnoceno navýšení počtu zaměstnanců (1,17), vysokou hodnotu naopak získalo jejich vzdělávání (3,25). S jistou mírou nadsázky lze říct, že se vydáváme cestou kvality pracovní sil, nikoliv kvantity. Navýšení vlastních těžebních kapacit (1,40) rovněž nebylo prioritou mezi respondenty.
Jak byla hodnocena opatření přijatá státem?
Vnímání opatření přijatých státem bylo hodnoceno ve škále -2 až 2 (velmi negativně až velmi pozitivně). Nejpozitivněji bylo vnímáno prodloužení doby na zalesnění a zajištění kultur na 5 resp. 10 let (průměrné skóre 1,23). Toto opatření bylo následně promítnuto i do novely lesního zákona. Velmi kladně byla vnímána kompenzace poklesu ceny dříví (kůrovcový příspěvek, 1,09). Pozitivně hodnocenými byly možnost ponechat u větších holin nezalesněné pásy (0,62) a rozvolnění pravidel přenosu reprodukčního materiálu (0,61). Spíše negativně bylo hodnoceno zrušení povinnosti vlastníka lesa přednostně zpracovat těžbu nahodilou (-0,30).
Kdo za to všechno může?
Ohledně názorů na viníky kůrovcové kalamity je povzbudivé, že až 60 % respondentů nemělo potřebu označit žádného konkrétního viníka a kalamita tedy nevyvolala vážnější společenské konflikty. Z respondentů, kteří viníka identifikovali, byli nejčastěji uváděni Lesy ČR (16 %), drobné vlastníky (14 %), správy národních parků (14 %) a Agenturu ochrany přírody a krajiny (11 %). S ohledem na skutečnost, že v hlavní kalamitní oblasti nejsou žádné relevantní omezení ze strany ochrany přírody však tyto odpovědi odzrcadlují spíše dlouhodobý lesnicko-ochranářský konflikt než reálný dopad.
Cítíme se připraveni?
Na desetibodové škále se 14 % respondentů označilo za nepřipravených (hodnoty 1-3), zatímco 30 % respondentů se označilo za vysoce připravených (hodnoty 8-10). Nejvyšší důvěru ve vlastní připravenost vykazovali manažeři lesních podniků (44 %), fyzické osoby a respondenti reprezentující státní lesy (shodně 33 %).
Co z výsledků vyplývá
