Ucelená strategie pro zmírňování škod větrem

Dopady vichřic na lesy a ekosystémové služby mohou být rozmanité. Sahají od lokálních polomů, které zasáhnou jen několik vlastníků, až po rozsáhlé kalamity přesahující hranice států. Podle objemu poškozeného dříví představují vichřice v Evropě nejvýznamnější škodlivý činitel (Gardiner a kol., 2013). Tomu odpovídá i rozdílný charakter dopadů a opatření: menší epizody vyžadují zásah několika jednotlivých vlastníků, zatímco nadnárodní události mohou vyžadovat přeshraniční koordinaci a plánování. 

Tento materiál se zaměřuje na „tradiční“ dopady vichřic na lesy, které zasahují obzvláště jehličnaté větrem vysoce zranitelné porosty. Za zmínku však stojí i existence jiných typů poškození větrem – například v důsledku sucha může dojít k odumírání částí korun listnatých dřevin, které se pak mohou lámat i při nízkých rychlostech větru. To přináší specifické požadavky v oblasti bezpečnosti práce a pohybu osob v lesích. 

Dopady vichřic na les mají, v porovnání s vlivem jiných činitelů některé specifické projevy, které zde vysvětlíme. 

K zasažení lesů silnou vichřicí dochází jen zřídka. Ačkoliv je tato skutečnost do jisté míry příznivá, přináší i nevýhody: v zasažených oblastech většinou chybí zkušenosti, infrastruktura a praktické poznatky, jak postupovat. Správný a účinný management proto často vyžaduje aktivní krizové řízení a kvalifikované poradenství. 

Dopady vichřic často sahají daleko za hranice lesa a lesnictví. Dochází ke zraněním i ztrátám na životech a může být zasažena klíčová infrastruktura – silnice, železnice či energetické sítě. V horských oblastech mohou být negativně ovlivněny ochranné funkce lesů. Škody po vichřicích tak často představují celospolečenský problém. 

Vývraty a zlomy stromů často vytvářejí pro lesní pracovníky mimořádně nebezpečné podmínky. První dva až tři měsíce po události bývají spojeny s vysokým počtem úrazů a, bohužel, i smrtelných nehod. 

Zatímco jiné typy kalamitních situací – například přemnožení škůdců – se často vyvíjejí jen pozvolna, škody po vichřici vznikají náhle a v krátkém období mohou zničit živobytí i výsledky celoživotní práce. Potřeba pracovních sil se během několika hodin může násobně zvýšit, což vede k nedostatku lidí, techniky i vybavení. Podobně jako u velkých požárů či povodní dochází k extrémní psychické zátěži. Dočasný přebytek dříví na trhu pak často způsobuje ekonomické ztráty i podnikům, které byly postiženy jen nepřímo. 

Výška stromů významně ovlivňuje pravděpodobnost jeho vyvrácení či zlomení. Toto se týká zejména smrku ztepilého, douglasky tisolisté a jedle bělokoré. Riziko poškození je dále ovlivněno topografií a půdními podmínkami.  

Samotnou vichřici ovlivnit nelze. Středně- až dlouhodobě však lze rozsah škod zmírnit udržováním nižších výšek porostů. Tento přístup je však nutné pečlivě vyvažovat s dalšími ekosystémovými službami. 

Poškození lesů větrem často vyvolá následné přemnožení kůrovců, jejichž dopady mohou být srovnatelné nebo i větší. Zatímco přímé škody závisí na intenzitě větru a odolnosti porostu, sekundární škody vzniklé následným přemnožením škůdců lze vhodným managementem často ovlivnit. 

Předpověď počasí obvykle nabízí možnost připravit se na vichřice s předstihem několika dnů či alespoň hodin, zejména z hlediska bezpečnosti na komunikacích a ve veřejném prostoru. Výstrahy by měly zahrnovat dočasné uzávěry ohrožených oblastí a další opatření civilní ochrany. 

Obecně platí, že klíčem ke zvýšení odolnosti lesů je proaktivní, udržitelné hospodaření. Naopak, jeho zanedbání vede k postupnému růstu rizika i rozsahu škod. 

Zavést proaktivní koncept krizového řízení: U vichřic platí, že jejich následky lze zmírnit jen tehdy, pokud jsou opatření připravena a realizována ve všech fázích krizového cyklu, tedy připravenosti, prevence, reakce, a obnovy, který je podobněji zpracován v příloze. Implementace tohoto konceptu na různých úrovních managementu vyžaduje dlouhodobé plánování, finanční a lidské zdroje. Od počátku je potřebné zohledňovat interakce možné různých činitelů, zejména vichřic, přemnožení škůdců a vznik lesních požárů. 

Uchování praktických zkušeností a znalostí:
Protože silné vichřice jsou relativně vzácné, často chybí praktické zkušenosti. Opatření by měla následovat až po ucelené analýze rizik a posouzení nákladů a přínosů. Pro zajištění aktuálních znalostí je nezbytné rozvíjet spolupráci mezi zeměmi a regiony. Využití pomoci ze zahraničí nemá být vnímáno jako nedostatek kompetencí, ale jako projev profesionality. 

Různé podmínky vyžadují různá řešení:
Lesní hospodářství se nemůže spoléhat na ideální vývoj lesů bez přirozených disturbancí. Postupy hospodaření, které zvyšují věk porostů a tím často maximalizují i výšku stromů, mají jak přínosy, tak i rizika. V oblastech, kde pád stromů může ohrozit osoby nebo kritickou infrastrukturu, lze jako jeden ze způsobů snížení škod použít alternativní pěstební přístupy umožňující aktivně omezit výšku porostů. 

Určit prioritní zóny pro preventivní opatření:
Proaktivní udržitelné hospodaření je potřebné realizovat na většině lesů: zvyšovat druhovou pestrost, zlepšovat stabilitu stromů probírkami a dlouhodobě posilovat odolnost vůči bořivým větrům a dalším činitelům. Vzhledem k tomu, že riziko škod větrem lze modelovat, je potřebné tvořit a využívat mapy zranitelnosti porostů a definovat území pro preventivní opatření. 

Od operační k strategické úrovni:
Vichřice mohou způsobit velké škody během několika dnů či hodin. Nezbytné legislativní nástroje umožňující efektivní krizový management je proto nutné vytvořit předem. V opačném případě může dojít ke ztrátě cenného času, potřebného na formulaci těchto opatření a jejich uvedení v život. Aktivace těchto opatření by se měla vázat na předem stanovené ukazatele tak, aby mohla vstoupit v platnost bez prodlení. 

Proaktivní zapojení aktérů:
Škody v lesích v důsledku rozsáhlých vichřic jsou často spojeny s výraznými změnami v krajině a budou předmětem intenzivní společenské diskuse. K této diskusi se je vhodné postavit proaktivně a vést se všemi aktéry dialog jak reaktivních opatřeních, tak i následné obnově, cílech, motivacích, nebo možných rizicích.   

Využít krizové situace jako příležitosti:
Vichřice lze chápat i jako příležitost k transformaci lesů směrem k vyšší odolnosti vůči klimatické změně a budoucím disturbancím. To však vyžaduje celé spektrum opatření, včetně zajištění dostatku vhodného sadebního materiálu. 

Fáze prevence
• Identifikovat potenciálně ohrožené porosty, přičemž je možné využít komplexní mapy zranitelnosti, nebo zohlednit alespoň výškovou strukturu porostů. 
• Provést zonaci a vymezit oblasti, kde je nutná ochrana života a zdraví obyvatel a kritické infrastruktury. Na těchto základech je možné vymezit rizikové oblasti, kde bude pro snížení zranitelnosti využito kratší obmýtí. 
• V rizikových oblastech je potřebné volit stanovištně vhodné druhy dřevin s ohledem na přirozenost skladby, např. zvyšovat podíl listnáčů. 
• Monitoring zdravotního stavu lesa může přispět k včasnému odhalení rizika sekundárních škod přemnoženími škůdců. 
• Opatření jako dotace, pojištění, fond na zvládání přírodních katastrof, zvýhodněné dlouhodobé úvěry, apod., by měla klást důraz na prevenci a připravenost, čímž je možné dosáhnout zmírnění škod. 

Fáze připravenosti
• Zřídit profesionální systém krizového řízení a zajistit průběžná školení bezpečnosti. 
• Zajistit skladové kapacity ke stabilizaci trhu, dodávek dříví a hodnoty suroviny. 
• Podpořit systematickou spolupráci orgánů státní správy a vlastníků lesů, a připravit společné koordinované postupy. 
• Vytvořit monitorovací systémy pro rychlé zjištění rozsahu škod. 
• Vypracovat koncepci i rozvinout dovednosti pro kontakt s médii. 
• Připravit informační materiály pro různé cílové skupiny. 

Fáze reakce
• Uzavírat ohrožené oblasti a zajišťovat potřebné lidské a technické kapacity v lese i mimo les. 
• Zohlednit při managementu široké spektrum ekosystémových služeb: kombinovat aktivní odvoz i ponechání dříví a starostlivé vyvažovat ekonomické, ekologické a společenské cíle. 
• Zabezpečit centralizované řízení a koordinaci nasazení lidí a techniky. 
• Vzhledem k vysoké viditelnosti škod i opatření je nutná intenzivní a transparentní komunikace navenek k udržení důvěry veřejnosti. 
• Zajistit psychologickou podporu dotčeným aktérům.

Fáze obnovy
• Vitální podrost je zásadní pro zmírnění následných dopadů disturbancí. Účinná pokalamitní obnova vyžaduje aktivní myslivecký management a udržování přiměřených stavů spárkaté zvěře. 
• Potenciál přirozené obnovy bývá podceňován. Kombinace umělé či přirozené obnovy může pomoci k dosažení odolnější porostní struktury. 
• Volba dřevin je klíčová pro odolnost budoucích porostů. Je nutné pečlivě zohlednit budoucí klimatické podmínky a využití znalostí o klimatické odolnosti jednotlivých druhů dřevin. Vzhledem k nejistotám budoucího vývoje je vhodné cílit na směsi tří a více druhů. 
• Pečlivá analýza a dokumentace průběhu krizí je nezbytným předpokladem zlepšování postupů pro následné krizové situace.