Kůrovec je přítomen v každém smrkovém lese. Po většinu času je však jeho početnost nízká a není proto schopen usmrtit zdravé stromy. Tento stav označujeme také jako endemická fáze. Kůrovec je ale trpělivý – čeká na příležitost, kdy může zvýšit svoji početnost a vyvolat přemnožení – tedy přejít do epidemické fáze.
Tuto příležitost většinou představuje poškození porostů větrem nebo oslabení suchem, které poskytnou cenné potravní zdroje – tedy živé stromy se silně oslabenými obrannými mechanismy. Jakmile počty kůrovce vzrostou nad jistou hranici (říkáme jí také epidemický práh), je schopen pomocí koordinovaných útoků přemoci a usmrtit i zcela zdravé stromy – a tím získat další a další zdroje.
A jak to celé skončí? Je zajímavé, že přemnožení kůrovce obvykle končí po pěti nebo šesti letech, ale proč tomu tak je přesně nevíme. Děje se tak tomu v různých prostředích, při různém managementu (i bez něho) a různém průběhu počasí.
Ještě zajímavější je, že naše největší přemnožení kůrovce z let 2018 až 2022 kulminovalo v jediném roce 2021. Přestože kůrovec patří mezi nejlépe prozkoumané organismy na světě, stále kolem něj zůstává řada nezodpovězených otázek.
