Nová studie vedená výzkumníky z Technické univerzity v Mnichově (TUM) přináší jeden z dosud nejdetailnějších modelů budoucího vývoje disturbancí v evropských lesích. Výsledky ukazují, že ve všech analyzovaných klimatických scénářích budou evropské lesy do roku 2100 čelit výrazně vyššímu poškození způsobenému požáry, vichřicemi a přemnožením kůrovců.
Disturbance jsou události, které narušují vývoj lesa – například požáry, vichřice nebo rozsáhlé napadení kůrovcem. Již dnes výrazně proměňují lesní krajinu střední Evropy. Vedle ekonomických dopadů mají přímý vliv na schopnost lesů poskytovat klíčové ekosystémové služby – od ukládání uhlíku přes regulaci vody až po ochranu biodiverzity a stabilitu krajiny. Studie tak ukazuje, že klimatická změna pravděpodobně výrazně promění disturbanční režimy evropských lesů a vytvoří nové podmínky pro řízení rizik v lesnictví.
Model založený na umělé inteligenci a datech z 13 000 lokalit
Výzkumný tým spojil více než 30 let satelitních pozorování se simulačními modely vývoje lesů a metodami umělé inteligence. Analýza zahrnovala přibližně 13 000 lokalit napříč Evropou a pracovala s modelem trénovaným na zhruba 135 milionech datových bodů. Díky tomu bylo možné odhadovat budoucí riziko disturbancí v mnohem jemnějším prostorovém rozlišení než v dřívějších celoevropských hodnoceních.
Studie zároveň potvrzuje rostoucí význam nových technologií pro management rizik v lesnictví. Satelitní monitoring, dynamické simulační modely a umělá inteligence dnes představují stále důležitější nástroje pro predikci disturbancí a plánování adaptace lesů na klimatickou změnu. Podobný přístup doporučují také odborná doporučení EFI a FOREST EUROPE zaměřená na management přírodních rizik a posilování odolnosti lesů.
I při omezení oteplení na 2 °C porostou disturbance dál
Jedním z nejvýraznějších závěrů studie je očekávaný nárůst plochy zasažené disturbancemi ve všech analyzovaných klimatických scénářích. Při scénáři vysokých emisí a oteplení přesahujícím 4 °C do konce století by se rozsah poškození evropských lesů mohl přibližně zdvojnásobit. Ani scénář, který počítá s omezením globálního oteplení přibližně na 2 °C, však podle studie neznamená návrat k dřívější úrovni rizika: disturbance v evropských lesích by i v tomto případě měly být rozsáhlejší než v období 1986–2020. Právě toto referenční období přitom už samo vykazovalo mimořádně vysokou frekvenci a intenzitu disturbancí, zejména větrných kalamit, sucha, požárů a kůrovcových gradací.
Studie tak ukazuje trend, který je v posledních letech patrný zejména ve střední Evropě: v řadě regionů už disturbance nelze chápat jen jako ojedinělé mimořádné události, ale jako stále významnější součást fungování lesních ekosystémů. Související policy brief „Management přemnožení kůrovců v 21. století“ v této souvislosti upozorňuje, že „stav permanentně vysokého rizika se stává novým standardem“.
Nejvyšší riziko čeká jih a západ Evropy
Vývoj nebude v Evropě probíhat rovnoměrně. Nejvýraznější nárůst disturbancí očekávají autoři studie v jižní a západní Evropě, kde může dojít k zásadním změnám druhové skladby i struktury lesů.
Severní Evropa by měla být zasažena méně intenzivně, studie však upozorňuje i na vznik lokálních „hotspotů“ disturbancí v dosud relativně stabilních regionech. To naznačuje, že nejde o problém omezený pouze na tradičně rizikové oblasti, ale o celoevropskou změnu disturbančního režimů.
Zkušenosti ze střední Evropy ukazují, že klimaticky podmíněné disturbance se navíc často vzájemně zesilují. Sucho oslabuje obranyschopnost stromů, větrné kalamity vytvářejí vhodný substrát pro rozvoj populací kůrovce a vysoké teploty urychlují jeho vývoj. Tento komplexní charakter disturbancí dnes představuje jednu z hlavních výzev managementu rizik v lesnictví.
Dopady na uhlíkovou bilanci, trh se dřevem i ekosystémové služby
Rostoucí rozsah disturbancí bude mít významné ekologické i ekonomické důsledky. Evropské lesy dnes fungují jako důležité úložiště uhlíku, což pomáhá zmírňovat klimatickou změnu prostřednictvím sekvestrace uhlíku. Vyšší mortalita stromů však tuto funkci oslabuje.
Disturbance zároveň destabilizují lesní hodnotové řetězce. Krátkodobě vedou k nadbytku kalamitního dříví nižších jakostních tříd, dlouhodobě pak mění druhovou skladbu lesů a dostupnost suroviny pro dřevozpracující průmysl. To může narušovat stabilitu trhu se dřevem a vytvářet tlak na transformaci celého sektoru. Podobné trendy popisuje i policy brief projektu RESONATE zaměřený na klimatickou odolnost lesních hodnotových řetězců.
Dopady disturbancí se však neomezují pouze na produkci dříví. Ovlivněna je také biodiverzita, ochrana půdy, vodní režim krajiny nebo rekreační funkce lesa. Některé disturbance mohou zároveň vytvářet prostor pro přirozenou obnovu a vznik druhově pestřejších a strukturálně rozmanitějších lesů.
Odolnost lesů bude záviset na adaptaci managementu
Autoři studie zdůrazňují, že budoucnost evropských lesů nebude záviset pouze na rychlosti snižování emisí, ale také na schopnosti adaptovat lesní hospodářství na nové disturbanční režimy.
Klíčovým pojmem je resilience, tedy schopnost lesního ekosystému odolávat narušení, obnovit se po něm a dál poskytovat důležité ekosystémové služby. To vyžaduje podporu druhově i věkově rozmanitějších porostů, využívání přirozené obnovy, omezení dominance rizikových monokultur a rozvoj flexibilnějších lesních hodnotových řetězců.
Studie zároveň ukazuje, že disturbance nelze vnímat pouze jako selhání nebo hrozbu. Mohou také fungovat jako mechanismus ekologické obnovy a vytvářet podmínky pro vznik klimaticky adaptovanějších lesů. Právě schopnost využít tuto transformační dynamiku bude podle autorů zásadní pro budoucí stabilitu evropských lesů.
Rupert Seidl z TUM, který se na studii podílel, zdůrazňuje, že budoucnost evropských lesů bude záviset na propojení nových vědeckých poznatků, modelování a praktického managementu. Detailnější predikce disturbancí podle něj mohou pomoci posilovat odolnost lesních ekosystémů i sektorů, které jsou na lesích ekonomicky závislé.
Výzkum vznikl v rámci projektu RESONATE
Studie byla realizována v rámci evropského projektu RESONATE koordinovaného Evropským lesnickým institutem (EFI), jehož cílem je posilování klimatické odolnosti lesních ekosystémů a lesních hodnotových řetězců.
Výsledky studie ukazují, že adaptace evropských lesů nebude záviset pouze na snižování emisí, ale také na tom, jak rychle se podaří přizpůsobit lesnické plánování častějším disturbancím. Důležitá bude podpora druhově a věkově pestřejších porostů, využívání přirozené obnovy, omezení rizik spojených s rozsáhlými monokulturami a větší flexibilita lesnických a dřevozpracujících hodnotových řetězců.
Disturbance proto nelze vnímat jen jako selhání nebo škodu. V některých případech mohou otevřít prostor pro obnovu pestřejších a klimaticky odolnějších lesů. Právě schopnost propojit vědecké poznatky s praktickým rozhodováním bude zásadní pro budoucí stabilitu evropských lesů.
