Válka na Ukrajině mění náš pohled na lesní požáry

Evropa hoří déle a intenzivněji 

Podle zprávy Společného výzkumného centra Evropské komise (JRC) shořelo v roce 2025 v zemích Evropské unie přes 1,08 milionu hektarů, tedy plocha srovnatelná s rozlohou Kypru. Připočteme-li území mimo EU sledovaná systémem EFFIS (Blízký východ, severní Afrika, Ukrajina a další země), dostáváme se na více než 2,2 milionu hektarů.

Sezóna začala neobvykle brzy – do konce března shořelo v EU přes 100 000 hektarů – a vyvrcholila v srpnu, kdy dlouhotrvající vlna veder vyvolala během tří týdnů na Pyrenejském poloostrově 22 rozsáhlých požárů. JRC tento vývoj interpretuje jako jasný trend: požární sezóna se prodlužuje na obou koncích roku, vlny veder jsou častější a intenzivnější a požáry zasahují i oblasti, kde dříve nebyly obvyklé. 

Ukrajina – spálená země

V tomto kontextu je zvlášť pozoruhodné postavení Ukrajiny. V roce 2025 na ni připadalo téměř 30 % veškeré spálené plochy a 39 % všech evidovaných požárů – více než na kteroukoli jinou sledovanou zemi. Rok 2024 byl přitom ještě výraznější: podle JRC v Ukrajině shořelo přibližně 965 000 hektarů, což je více než dvojnásobek plochy shořelé za stejné období v celé Evropské unii. Zároveň šlo o nejhorší požární sezónu, jakou systém EFFIS od svého spuštění v roce 2000 zaznamenal. Prostorové rozložení požárů přitom téměř přesně kopíruje linii fronty. 

Tři okruhy příčin: klima, krajina a válka 

Rozsáhlá analýza satelitních dat z let 2001–2024, kterou publikoval tým Zymaroieva a kol. v časopise Fire Ecology, ukazuje, že požární aktivita v Ukrajině má dlouhodobě dva sezónní vrcholy – jarní vrchol v březnu a dubnu, spojený s vypalováním suché vegetace po zimě, a druhý, mírnější vrchol, v srpnu až říjnu, vázaný na sucho a zbytky po žních. 

Z výsledků vyplývá, že rostoucí teploty a klesající srážky počet požárů zvyšují exponenciálně, přičemž efekt je nejsilnější v suchých oblastech středu, jihu a východu země. Zemědělská půda a opuštěné plochy přitom vykazují nejvyšší hustotu požárů, zatímco jehličnaté a listnaté lesy hoří poměrně málo. Požární režim je převážně dílem člověka – před ruskou invazí v roce 2022 na zemědělskou a otevřenou krajinu připadalo 99 % spálené plochy, zatímco na lesy jen kolem 1 %. 

Požární aktivita dosáhla svého vrcholu kolem roku 2010, poté klesala – až do chvíle, kdy v roce 2014 započal ozbrojený konflikt. Model založený na vzdálenosti od linie fronty na východě Ukrajiny (Doněcká a Luhanská oblast) ukazuje zajímavý gradient: zatímco v předválečném období (2001–2013) byla hustota požárů kolem 0,5–0,6 požáru na 1000 hektarů bez ohledu na vzdálenost od dnešní fronty, v období hybridní války (2014–2021) stoupla v pásmu 5–25 km od kontaktní linie na 1,0–1,3 požáru na 1000 hektarů. Po plné invazi v roce 2022 dosáhla hustota požárů v pětikilometrovém pásmu od fronty až 2,0 požáru na 1000 hektarů – čtyřnásobku předválečné hodnoty – zatímco ve vzdálenosti nad 60 km se blížila normálu. 

Jak konflikt mění požární režim 

Druhá práce, kterou v časopise Ambio publikoval kolektiv okolo Serhiie Sydorenka, popisuje mechanismy, jimiž válka požární režim proměňuje – a to jak na straně zdrojů vznícení, tak na straně dostupného paliva. Jako hlavní činitele autoři uvádějí: 

• Nové zdroje vznícení – dělostřelecká palba, miny a nevybuchlá munice, ale i záměrné využívání ohně jako taktického nástroje. Podle ukrajinské Státní agentury lesních zdrojů se hlavní příčina požárů posunula od nedbalosti a porušování požární bezpečnosti k přímým bojovým činnostem. 

• Nahromadění paliva – opuštění zemědělské půdy v blízkosti fronty vede k tomu, že dříve sezónně holá pole zůstávají celoročně zarostlá. V pásmu do 15 km od linie fronty mezi Záporožím a Doněckem se takto proměnilo přes 42 % orné půdy na louky a křoviny. 

• Zánik větrolamů – pásy dřevin podél polí, tradiční prvek stepní krajiny jižní a východní Ukrajiny, armáda využívá jako přirozený úkryt, a jsou proto terčem ničení. Jejich ztráta zrychluje šíření požárů i vítr, který je žene dál. 

• Kolaps lesního hospodářství a ochrany lesů – bez běžné péče se lesům daří hůř, šíří se kůrovci a invazní druhy, což zvyšuje množství odumřelého, snadno hořlavého dřeva. 

• Ochromená hasičská kapacita – hasiči často nemohou k požáru bezpečně přistoupit kvůli minám a munici, která může vlivem tepla vybuchnout, a v blízkosti fronty se sami stávají cílem útoků. 

Studie rovněž upozorňuje, že migrace obyvatel do bezpečnějších oblastí souvisí s neobvyklým nárůstem požárů i v západní Ukrajině, kam směřovala první vlna uprchlíků – obdobný jev byl zdokumentován i v Sýrii během tamního konfliktu. 

Dopady, které nekončí na frontě 

Dopady válečných požárů nezůstávají jen v bojové zóně. Kouř se šíří stovky kilometrů a přináší nejen přímá zdravotní rizika (zhoršení dýchacích potíží, dlouhodobě i vyšší úmrtnost), ale může znovu rozptylovat i radioaktivitu z kontaminovaných oblastí. Plocha spálená v Černobylské zóně se po plné invazi v roce 2022 zvětšila zhruba pětsetkrát, což znamená riziko druhotného radioaktivního znečištění po směru větru. Emise skleníkových plynů spojené s válkou dosáhly podle odhadů organizace Ecoaction (de Klerk a kol.) za období 2022–2024 přibližně 230 milionů tun CO2 ekvivalentu – tedy zhruba tolik, kolik činí roční emise Rakouska, Maďarska, Česka a Slovenska dohromady. 

Podstatné je, že válka nezvýšila jen celkovou požárovost, ale změnila i její strukturu: zatímco před rokem 2022 hořela téměř výhradně zemědělská a otevřená krajina, během války znatelně přibylo požárů v lesích a na travních porostech – tedy v ekologicky citlivějších typech krajiny, které se po ohni obnovují jen pomalu. 

Škody na lesích a chráněných územích dokumentují ukrajinské úřady jako případů ekocidy. Podle odhadů tamního ministerstva byly poškozeny přibližně 3 miliony hektarů lesů a značná část je zaminovaná nebo znečištěná municí. Samotné odminování zasaženého území – jež může dosahovat rozlohy srovnatelné s celým Řeckem – potrvá desítky let. Změna požárního režimu tak bude mít bez ohledu na to, kdy konflikt skončí, dlouhodobé, mezigenerační důsledky.