Co to je: Neřízený oheň v lesní krajině. O síle rozhoduje počasí (horko, vítr, sucho), množství, kvalita a rozložení paliva (tedy dřeva, opadu, trávy apod.) a terén.
Co se dělo v posledních desetiletích: Lesní požáry byly zodpovědné za 24 % celkového objemu poškozeného dříví. V 70. a 80. letech došlo k výraznému nárůstu požárů, po němž následovaly dva protichůdné trendy. Počty malých a středně velkých požárů od konce 90. let díky zlepšenému managementu, detekci a postupů hašení klesali, avšak požáry extrémních rozměrů spojené se změnou klimatu narůstaly. Nejnovější výzkumy předpovídají, že velikost a intenzita požárů se budou v důsledku změny klimatu zvyšovat napříč všemi evropskými biomy. (více informací najdete zde: Nárůst poškozování lesů v Evropě po roce 1950
Kde hrozí: Nejvíc ve Středomoří, ale v horkých a suchých obdobích se velké požáry objevují i ve střední a severní Evropě. Riziko požárů zvyšuje pobyt lidí v přírodě, intenzivní práce v lesnictví a zemědělství, nárůst kontaktní zóny lesů a zastavěných oblastí.
Jak se šíří: Suchá tráva a klest hoří snadno. Ve více etážových porostech se plamen šíří do korun. Vítr může roznášet žhavé částice daleko od požáru. Po uhašení požáru se oheň často udržuje pod zemí v kořenech a může se znovu rozhořet.
Co pomáhá: Snižování množství a kontinuity paliva (probírky, prořezávky, protipožární pásy, tam kde to dává smysl i řízené požáry), vytváření směsí různých dřevin (zejména listnatých) diferencovaného věku a mozaiky otevřených ploch. Důležitá je připravenost: přístupové cesty, zdroje vody pro hašení, včasná detekce (hlídky, kamery, satelity) a rychlý zásah.
Jak může pomoci veřejnost: zejména dodržováním protipožárních pravidel: neodhazovat hořící nebo doutnající předměty (např. nedopalky cigaret), rozdělávat ohně jen na místech k tomu určených, nepoužívat pyrotechniku, nezabraňovat motorovými vozidly k vjezdu na lesní cesty.
Vliv změny klimatu:
