Jak obnovovat české lesy při změně klimatu?

Kontext

V současné době vidíme ve střední Evropě jasný odklon od pěstování smrku v monokulturách a snahu o tvorbu lesů, které by byly lépe adaptovány na nejistoty budoucího klimatu. Lze předpokládat, že zásadním negativním abiotickým faktorem bude nadále sucho snižující vitalitu stromů a porostů a zvyšující riziko poškození lesů biotickými činiteli, z nichž pro smrk nejvýznamnější je lýkožrout smrkový. Kombinace těchto faktorů vyvolala rozsáhlé odumírání lesů a zvýraznila potřebu naléhavých a systémových opatření souvisejících s obnovou lesů. Vedle naplňování dlouhodobé koncepce přeměny smrkových porostů lesníci často stojí před úkolem tvorby smíšených porostů s vysokým adaptačním potenciálem právě po rychlém rozpadu předchozí generace labilních porostů.  

Strategie obnovy se tedy stále více orientují na zakládání odolných, smíšených porostů, které lépe odpovídají očekávaným klimatickým podmínkám. Důraz je kladen na zvýšení podílů dřevin jako je buk lesní, jedle bělokorá, duby, javory či lípy a na zvýšení podílu přirozené obnovy a využití pionýrských druhů, jako jsou bříza, topol, olše, jeřáb a vrba. Smyslem těchto opatření není pouze obnovit lesní pokryv, ale také zvýšit ekologickou stabilitu, posílit biodiverzitu a odolnost poskytování ekosystémových služeb. Logickým cílem je také zvyšování schopnost lesa zadržovat vodu, ukládat uhlík, zabezpečit ochranu půdy, ale i podpora estetických a rekreačních funkcí lesa. 

Popis problému 

Navzdory jasně definovaným cílům čelila v minulých letech praktická realizace obnovy lesů v České republice několika významným překážkám. Jednou z nejvýznamnějších byl rozsah a závažnost škod způsobených kůrovcovými kalamitami, větrem a suchem. Tyto překrývající se disturbance poškodily rozsáhlé plochy a často zanechaly degradovaná stanoviště s omezeným potenciálem přirozené obnovy. 

Dalším zásadním omezením byl nedostatek sadebního materiálu, zejména u vzácnějších původních druhů jako jedle bělokoré a řady listnatých dřevin. Významným problémem byla a je rovněž vysoká populační hustota spárkaté zvěře, která často působí na umělé i přirozené obnově významné škody. To výrazně zvyšuje náklady na ochranu mladých porostů a mnohde fakticky takřka znemožňuje tvorbu kýžených porostních směsí. Bez vyřešení tohoto problému je v mnoha lokalitách vznik stabilních, druhově pestrých porostů prakticky nemožný a ocitáme se v začarovaném kruhu, kdy odrůstajícími dřevinami je většinou jen smrk ztepilý a bříza bělokorá. 

Překonání těchto problémů vyžaduje koordinovanou podporu ze strany institucí, změnu legislativy a edukaci všech aktérů, kteří se podílí na hospodaření v krajině. Nejdůležitější je přitom skloubit lesnický a myslivecký management. 

Implementace

Při vlastní obnově ploch po kalamitě je důležité zohlednit stanovištní charakteristiky, vhodnost a potenciál využití jednotlivých druhů a lokálních populací dřevin, provozní a technologické možnosti, a to vše se zohledněním dlouhodobých hospodářských cílů. Není možné v tomto textu pojmout všechna specifika obnovy, která se budou vázat na jednotlivé stanovištní a porostní situace, ale obecně lze postup rozdělit do několika hlavních kroků: 

Posouzení stanoviště 

Terénní šetření se zohledněním velikosti, morfologie, sklonu, půdních a hydrologických poměrů, dostupnosti zdrojů semen a dalších relevantních charakteristik s využitím typologických a lesnických map. Pro následný návrh odlišných obnovních a pěstebních postupů je vhodné zohlednit existující prvky jako jsou vodní toky, terénní zlomy, přibližovací linky, ponechané stromy či jejich skupiny, ležící odumřelé dřevo, souše, ostrůvky přirozeného zmlazení a další.  

Zonace kalamitní plochy pro diferenciaci obnovy 

Na základě posouzení stanoviště rozdělení holiny do zón. Vymezení ploch pro umělou obnovu, ploch s vysokým potenciálem nebo již existujícím přirozeným zmlazením a případně zón s kombinovaným postupem či dvoufázovou obnovou. 

Volba dřevin a návrh výsadby 

V souladu s předchozím terénním šetřením, zonací plochy, typologií stanoviště a legislativními požadavky jsou navrženy vhodné porostní směsi. Zásadní je vhodná forma smíšení, přičemž výhodnější je skupinkovité smíšení dřevin oproti jednotlivé formě smíšení. Z ní kvůli vysoké míře mezidruhové konkurence často jedna dřevina postupně ustupuje. Přípravu půdy je vhodné provádět tam, kde reálně usnadňuje umělou či přirozenou obnovu, potlačuje buřeň a zlepšuje odrůstání obnovy. Na druhou stranu toto opatření znamená významný zásah do půdního prostředí. V místech se zvýšenými stavy zvěře je nezbytná její redukce na ekologický únosnou mez a okamžitá ochrana atraktivních dřevin jako je jedle a listnáče. 

Kontrola stavu, vylepšování a následná péče 

Pravidelné sledování stavu vysazených i přirozeně zmlazených jedinců a záznam ujímavosti, růstu a projevů stresu či poškození. V případě potřeby doplnění chybějících sazenic vhodnými druhy. Uvolňování mladých stromků od konkurenční vegetace a aplikace ochranných opatření proti okusu a škůdcům. Každoroční kontrola je zásadní pro možnost uplatnit včasná nápravná opatření. 

Závěrem 

Úspěch obnovy stojí na volbě vhodných postupů, dřevin a jejich směsí odpovídajících stanovišti, a na dostatečné technologické i logistické kapacitě. S velikostí kalamitní plochy nároky na logistiku samozřejmě narůstají. Ve střednědobém horizontu je klíčový monitoring a navazující pěstební zásahy pro řízení druhové skladby a vyvážení produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa.  

Obnova kalamitních ploch často naráží na nedostatek vhodného sadebního materiálu, nedostatečné kapacity, komplikovanou ochranu proti přemnožené zvěři a na neochotu její potřebné redukce. Řešením je nižší hustota výsadby (s o to větším důrazem na ochranu), kombinace přirozené a umělé obnovy, rozložení prací do více let, a zapojení mechanizace i dobrovolníků. Společenský problém představuje negativní vnímání holin veřejností, proto je důležitá komunikace s obcemi, osvěta a zapojení místních obyvatel. Velice pomáhá i využití pionýrských dřevin pro rychlou obnovu lesních porostů, jelikož na kalamitních holinách jsou v půdní semenné bance na každém hektaru statisíce semen především pionýrských dřevin. Rychlé přirozené obnovy kalamitních holin se tak stále ve větší rozsahu dosahuje s využitím sukcesní dynamiky, a to nejen u pionýrských, ale i u dalších dřevin jako je smrk a borovice. Proto je většinou nezbytné vysazovat dřeviny cílové dřevinné skladby, které v semenné bance přítomny nejsou.