Mnoho evropských zemí zasáhly v nedávných letech kůrovcové kalamity a zanechaly tisíce hektarů holin s velkým množstvím pařezů, ideálním místem k rozmnožování. Dlouhodobá data z evidence ochrany lesa (LOS) tento trend potvrzují: po roce 2018 došlo k prudkému nárůstu napadených ploch, který odpovídá období masivních kůrovcových těžeb.
Dospělci klikoroha se živí sazenicemi jehličnatých druhů dřevin a mohou způsobit významné ztráty při obnově lesa. Bez zásahu může mortalita sazenic dosahovat až 80 %. V evropském měřítku se škody způsobené klikorohy odhadují na více než sto milionů eur ročně. Přestože jsou známy různé metody regulace populací, jako je např. odstraňování pařezů, žádná z nich zatím neumožňuje jejich úplné potlačení.
Životní cyklus klikoroha borového
Dospělí brouci vyhledávají nové paseky podle pachových signálů vznikajících při rozkladu čerstvě poraněného dřeva. Při rozkladu čerstvých pařezů se uvolňují těkavé látky, například ethanol a monoterpeny. Tyto vůně klikorohy lákají, protože signalizují vhodné podmínky pro rozmnožování. Klikoroh dokáže rozpoznat vůni čerstvě poraněného dřeva na vzdálenost několika set metrů a na paseky přilétá často už během několika hodin po těžbě. Po příletu na paseku kladou samice vajíčka do pařezů a jejich okolí. Larvy se vyvíjejí na kořenech, kde vyhlodávají chodbičky, živí se dřevními pletivy a později se zde kuklí a přezimují. Nová generace brouků se objevuje obvykle následující jaro. Dospělci pak aktivně vyhledávají zdroje tenké, čerstvé kůry. Ideálním cílem jsou mladé sazenice jehličnanů. Kůru ohlodávají dokola kolem kmínku, čímž často přeruší tok živin a rostlinu usmrtí. Když se dospělí brouci nasytí čerstvou kůrou, odlétají na nové paseky, kde celý cyklus začíná znovu.
Příprava ploch před zalesněním
Po rozsáhlých kalamitách zůstávají v krajině tisíce hektarů holin, které je potřeba znovu zalesnit. Ještě před výsadbou je však nutné rozhodnout, jak tyto plochy na zalesnění připravit. V praxi se používá několik různých postupů. Nejčastější je, že se pařezy ponechávají na místě a klest se ručně vyklízí, případně shrne do hromad nebo pruhů. Někdy se klest také spaluje, nebo naopak ponechává k přirozenému rozkladu, i když tyto způsoby se v současnosti uplatňují spíše výjimečně. V posledních letech se však stále častěji uplatňuje mechanické zpracování ploch – tzv. frézování pařezů a klestu, které se dnes využívá přibližně na třetině obnovovaných ploch.
Frézování pařezů – výhoda i potenciální past
Frézování, označované také jako mulčování, má řadu provozních a dalších výhod. Usnadňuje přípravu půdy pro výsadbu, omezuje buřeň, zlepšuje vláhové poměry a obohacuje půdu o organickou hmotu. Zároveň může přispět ke snížení populací klikoroha, protože odstraňuje pařezy – jeho přirozený substrát pro vývoj. Na druhé straně se ale nabízí otázka, zda velké množství čerstvě rozdrceného dřeva a uvolňování těkavých látek nemůže naopak atraktivitu pasek pro klikorohy zvyšovat.
Co náš výzkum ukázal?
Výzkum Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze se zaměřil na to, jak různé způsoby přípravy ploch po těžbě ovlivňují výskyt klikoroha borového. V roce 2025 jsme v oblasti Brd sledovali šedesát pasek, které se lišily typem přípravy (frézování vs. ponechání pařezů), stářím (nově vzniklé a rok staré) a typem původního porostu (jehličnatý či listnatý).
Na každé pasece byly instalovány zemní pasti s návnadou a pravidelně kontrolovány od května do srpna. Výsledky ukázaly, že na nově frézovaných pasekách (frézování proběhlo v únoru) se odchytilo výrazně více klikorohů než na těch, kde pařezy byly ponechány. Naopak na rok starých pasekách se situace obrátila, více brouků bylo zachyceno tam, kde pařezy zůstaly. Podobný trend se projevil i mezi typy porostů: v nově frézovaných listnatých porostech, které obvykle nejsou pro klikorohy atraktivní, byly počty brouků srovnatelné s jehličnatými. Frézování zde pravděpodobně natolik zvýšilo množství těkavých látek, že se i listnaté porosty staly velmi atraktivními.
Proč frézování přitahuje klikorohy
Při frézování se výrazně zvětšuje plocha odparu čerstvě poraněného dřeva, z něhož se uvolňuje velké množství těkavých látek, zejména ethanolu a monoterpenů. Tyto látky brouky přitahují, protože signalizují přítomnost vhodného substrátu. Atraktivita však trvá jen krátce – jakmile se materiál vysuší, atraktivita klesá. Tím lze vysvětlit i rozdíly mezi novými a rok starými pasekami: na starších plochách se atraktivní látky již vytratily, paseky nebyly lákavé a pravděpodobně kvůli chybějícím pařezům, které slouží jako substrát pro vývoj larev, zde populace byly nižší.
Důsledky pro lesnickou praxi
Frézování má řadu provozních výhod, ale zároveň představuje výrazný zásah do ekosystému. Narušuje půdní prostředí, likviduje mikrobiální i bylinné společenstvo a mění mikroklima. Proto je klíčové, aby se používalo pouze tam, kde je to nezbytné, a s ohledem na vhodné načasování. Pokud se provede v období rojení klikorohů, tedy na jaře a počátkem léta, může čerstvě rozdrcený materiál působit jako atraktant a zvýšit riziko poškození výsadeb. Pokud by se frézování provedlo až po skončení hlavního rojení, je pravděpodobně riziko velkého výskytu brouků nižší. Zalesnění je poté vhodné odložit alespoň na podzim nebo jaro následujícího roku.
Přírodě blízké hospodaření jako prevence
Z dlouhodobého hlediska je nejúčinnější ochranou před klikorohy vytvářet lesy, které jsou vůči tomuto škůdci přirozeně odolné. Přírodě blízké hospodaření, využívající podrostní a výběrné způsoby, podporu přirozeného zmlazení, druhovou i věkovou rozmanitost a menší těžební plochy, výrazně snižuje riziko masového výskytu klikoroha. Takový přístup zároveň zlepšuje mikroklimatické podmínky, omezuje erozi a podporuje stabilitu lesa jako celku.
V praxi může být zavádění těchto metod komplikováno nahodilými těžbami, které vytvářejí rozsáhlé holiny, a tím i vhodné podmínky pro klikorohy. Přesto je žádoucí tam, kde to podmínky dovolují, upřednostňovat postupy, které zachovávají kontinuitu lesního prostředí a minimalizují plochy odkrytého čerstvého dřeva. Dále může být využit tzv. pasečný klid, tedy prodloužení doby mezi těžbou a zalesněním, během níž populace klikoroha přirozeně poklesne.
Frézování může mít své opodstatnění tam, kde je nutné rychle připravit půdu pro zalesnění nebo odstranit pařezy po rozsáhlých kalamitách. Klíčové je, aby se tyto technologie využívaly jen tam, kde to opravdu dává smysl, a v kombinaci s koncepčními opatřeními směřujícími k rozmanitým a odolným lesním porostům.
