Polníka jasanového nezastavíme. Klíčové je najít ho co nejdříve. Lesníci by měli vědět, kde a co hledat.

Co jste na Slovensku viděl a co vás tam nejvíc zaujalo?
Brouk byl detekován v červenci. Když jsem ale vyrazil s vedoucím slovenské lesní ochranné služby Dr. Jurajem Galkem, odborníkem na lesnickou entomologii, do lesních porostů, byl polník prakticky v každém jasanovém porostu. Některé napadené stromy byly zcela pokryté staršími požerky. Bylo tedy jasné, že tam není krátce, ale minimálně dva roky.

Mimochodem, kolegům ze slovenské Lesnícké ochranárské služby, zejména Jurajovi Galkovi, moc děkuji za společný čas strávený při terénním šetření, diskuze a sdílení zkušeností. To bylo pro mě velmi cenné.

Je pravděpodobné, že je už i u nás, jenom to ještě nevíme?
Nemyslím si, že tady už je.

Co vás k tomu vede?
Viděl jsem, že se drží v blízkosti maďarské a ukrajinské hranice. Tam ho bylo opravdu hodně. Podle mapy výskytu, kterou dělali kolegové ze slovenské Lesní ochranné služby, byl nalezen přibližně na půlce okresu Třebišov a okrese nad ním. V Trebišově je nádherný park rodu Andráši, se starými jasany amerických druhů, které jsou k napadení náchylné. Všichni se samozřejmě bojí, že tam polníka najdou. Zatím ho ale naštěstí nenašli. Když jsem tam chodil a hledal symptomy, tak jsem si říkal – já nechci být ten, kdo v tomhle nádherném parku toho brouka najde! Naštěstí jsem ho ani já nenašel. Proč to říkám – zdá se, že zatím existuje i na východě hranice, za kterou se ještě nedostal

Jak se polník jasanový šíří?
Je to zdatný letec. Dokáže uletět kilometry.

Kolik, můžete to specifikovat?
Těžko se to odhaduje. Krasci jsou obecně dobří letci. Pro srovnání: akční rádius lýkožrouta smrkového je zhruba půl až jeden a půl kilometru, ale je chopen překonat s podporou větru i Lamanšský průliv. U polníka bych odhadoval akční rádius kolem tří kilometrů. V Severní Americe se šířil přibližně 20 kilometrů ročně, maximální zaznamenaný skok byl asi 70 kilometrů. To mluvíme o přirozeném šíření. Myslím si ale, že na Slovensko se polník nedostal přirozenou cestou.

Proč si to myslíte?
Mezi starými ohnisky polníka na Ukrajině a místy záchytu na Slovensku leží zhruba 70 kilometrů široký pás Karpat, který se přirozeně překonává obtížně. Myslím si proto, že mu pomohl člověk – podobně jako při zavlečení do Ameriky nebo Ruska. Mohl se sem dostat například v obalovém materiálu nebo palivovém dřevě. V Černé nad Tisou je navíc velké železniční překladiště a v souvislosti s válkou na Ukrajině tam mohly vlaky stát delší dobu, takže tato možnost se nabízí.

Zajímavé by bylo podívat se i na polská překladiště. Vůbec bych se nedivil, kdyby byl polník brzy detekován také v Polsku. Teď už má navíc prakticky otevřenou Panonskou nížinu, která funguje jako přirozený migrační koridor. Do Česka se tak může dostat kolem Malých Karpat přes oblast Bratislavy, případně přes Rakousko.

Může ho něco zastavit?
Panuje shoda, že eradikace, která u jiných invazních druhů funguje, je u polníka neúčinná. Má velmi dobré migrační schopnosti a zároveň se obtížně včas odhaluje. Krasci žijí často v korunách, kde se mohou rozmnožovat v odumírajících větvích, takže je snadno přehlédneme. Když pak napadený strom objevíme a odstraníme i stromy v jeho okolí, neznamená to, že jsme zlikvidovali celou populaci polníka. On už je v tu chvíli mnohem dál. To potvrzují i zkušenosti ze Severní Ameriky.

Jak to tam probíhalo?
První záchyt byl v oblasti Velkých jezer v roce 2002. Následně vědci pomocí dendrochronologie zkoumali napadené i dosud přežívající jasany a zpětně určovali, kdy jednotlivé stromy odumřely. Ukázalo se, že první stromy odumřely zhruba pět let před oficiální detekcí polníka. Podobným způsobem by podle mě stálo za to prozkoumat i okolí překladišť ve střední Evropě.

Může se polník v našich podmínkách chovat jinak než v Severní Americe?

To je velká otázka. V Severní Americe má polník dvouletý vývoj, a strom zpravidla udolá během dvou až tří let, u nás nevíme. Zásadní rozdíl je v tom, že evropské jasany už jsou silně poškozené voskovičkou jasanovou (Hymenoscyphus fraxineus), dalším invazním druhem z Asie. Předpokládám proto, že reakce stromů může být dramatičtější a jejich odumírání rychlejší

Hraje vliv ještě něco dalšího?
Jedna věc je samotná odolnost stromu, a další věc je velikost populace. Když bude populace polníka silná, může zvládnout stromy udolat během jednoho roku.

Jsou některé jasany odolnější? Má vliv například druh, stáří nebo něco dalšího?
Některé jasany to pravděpodobně přežijí a právě ty by pak mělo smysl zkoumat z hlediska genetiky. Moc jich ale asi nebude. Podobné je to u voskovičky jasanové, kde se postupně vyselektovali odolnější jedinci. Bohužel je prokázáno, že rezistence vůči voskovičce je jiného typu, než jaká by byla potřeba proti polníkovi. Asijské druhy jasanů jsou vůči polníkovi přirozeně odolné, zatímco severoamerické druhy byly extrémně náchylné. Evropský jasan je zřejmě o něco odolnější, ale i tak je jeho rezistence velmi nízká. Větší šanci budou mít především stromy v dobré kondici než jasany už oslabené například voskovičkou.

Co by měli lesníci nyní dělat?
Hlavně pozorovat. Čím dříve se polník odhalí a napadené stromy odstraní, tím víc lze jeho šíření zpomalit. Účinná obrana ale v tuto chvíli neexistuje.
Otázkou pro další výzkum je, zda by šlo například využívat chřadnoucí jasany jako lapáky podobně jako u kůrovce, nebo zda je lepší nejvíce oslabené stromy včas odstraňovat. To jsou věci, které je potřeba teď ověřit.

Jak by měl monitoring probíhat?
Tady narážíme na další velký problém. Současný monitoring je založený na pastech s atraktanty, které napodobují vůni jasanu. Polník totiž nemá feromon, který by působil na větší vzdálenost. Problém je, že do těchto pastí se brouk většinou zachytí až ve chvíli, kdy je populace už silná a v oblasti může být několik let. Proto je potřeba hledat citlivější způsob včasné detekce. Za prozkoumání stojí například metoda stojících lapáků (“obkroužkovaných“ kmenů = po obvodu záměrně zbavených kůry). Takto cíleně oslabené jasany, jsou pro polníka atraktivnější.

Můžete to upřesnit?
Je to metoda, kterou je potřeba ještě ověřit v našich podmínkách. Vybere se jasan, obkroužkuje se, tím se oslabí jeho obranyschopnost a strom pak může být pro polníka atraktivnější. Ze Severní Ameriky víme, že tento princip funguje. Otázka je, jak dobře bude fungovat u nás, kde je kvůli voskovičce mnoho dalších oslabených jasanů. Zkušenost s kůrovcem ukazuje, že lapák ztrácí účinnost, pokud je kolem něj hodně jiných oslabených stromů. Proto bychom to chtěli nejdřív vyzkoušet na Slovensku a podle výsledků případně využít i u nás. Možná je také kombinace obkroužkovaného stromu s atraktantem.

Není už pozdě? Takový výzkum bude trvat…
Dřív jsme začít nemohli. Vědělo se, že na Slovensku toto riziko existuje, nikdo však nečekal, že polník dorazí tak rychle. Neviděl bych to ale tragicky. Nemyslím si, že bude polník už příští rok detekován u nás. Spíš bych očekával jeho další záchyt například v Polsku.

Vraťme se tedy k tomu, co poradit lesníkům – na co se mají při pozorování zaměřit?
Úplně typický je požerek polníka. U nás nic podobného běžně nevidíme. Chodbička má výrazný esovitý průběh ve vertikálním směru a jednotlivé zákruty se postupně rozšiřují. Právě tyto pravidelné „esovité“ zatáčky jsou velmi charakteristické.

Jak poznat, kde ten požerek pod kůrou hledat?
To je pro mě asi nejcennější zkušenost z návštěvy Slovenska. Po nějaké době jsem byl sám schopný podle vnějších znaků najít nová napadená místa. Velmi dobrým vodítkem jsou totiž ptáci, kteří dokážou larvy spolehlivě najít.

Klovance v kůře jsou poměrně spolehlivou známkou napadení a právě pod nimi lze hledat typický požerek. Oproti Severní Americe je tu navíc jeden důležitý rozdíl. Tam začínalo napadení často v korunách, a proto dlouho unikalo pozornosti. U nás jsou ale horní části korun kvůli voskovičce často silně proschlé a pro polníka už nejsou tak vhodné. Brouk proto může napadat spíše bázi a střední část kmene, kde je o něco snazší ho odhalit.

Od jara bych tedy doporučil sledovat jasany a hledat jednotlivé klovance v kůře. Pokud je najdete, je potřeba ověřit, zda jde skutečně o polníka, ideálně podle typického požerku, a následně kontaktovat fytokaranténu nebo odborníka, který nález potvrdí.

A jak vypadá samotná larva polníka?
Je to larva krascovitá, má úzkou hlavu a rozšířenou hrudní část, ta ale u polníka jasanového není tak výrazná. Tělo působí pilovitě a jednotlivé články mají při pohledu z boku tvar připomínající zvon. I to je pro polníka jasanového poměrně charakteristické.

Existují ještě nějaké znaky, které mohou na přítomnost polníka upozornit, aniž bychom odstranili kůru?
U starších stromů, které jsou napadené delší dobu, zpravidla od druhého roku, se mohou objevit adventivní výhony. Z kmene začnou vyrůstat zelené větévky s listy, často po celé jeho délce. Strom se tak snaží nahradit odumírající části koruny.

Neobjevují se podobné výhony i u jasanů napadených voskovičkou?
Ano, ale zpravidla jinde. U voskovičky vyrůstají nové výhony hlavně v koruně, z větví, strom může z dálky působit, jako by v koruně měl trsy jmelí. U polníka se adventivní výhony objevují spíše přímo na kmeni. Není to ale úplně jednoznačný znak a může docházet k překryvu. Pokud tedy uvidíte adventivní výhony na kmeni, je dobré strom prohlédnout podrobněji. Potvrzujícím znakem pak mohou být výletové otvory.

Jsou výletové otvory něčím typické?
Typický je jejich tvar písmene D. Na fotografiích to vypadá poměrně jednoznačně, v terénu ale může být otvor lehce oválný a ten tvar není vždy úplně zřetelný. Oproti výletovým otvorům kůrovce bývají trochu větší. Hledají se navíc poměrně obtížně. U kůrovců bývá otvorů na stromě hodně, protože larvy se vyvíjejí ve větším počtu na jednom místě. Larvy krasců žijí spíš jednotlivě, takže D-otvory jsou po kmeni rozptýlené. Pro netrénované oko proto nemusí být samotný tvar otvoru snadno rozpoznatelný.

Napadá vás ještě něco, co napadení polníkem signalizuje?
Poměrně typický může být i žír dospělců, zejména v korunách, ale někdy i níže. Na okrajích listů vykusují zářezy, které mohou připomínat tvar písmene G nebo otvíráku na konzervy. Na Slovensku jsme tento znak pozorovali, ale nebyli jsme si úplně jistí. Bral bych to proto spíš jako doplňkový symptom.

Když tedy hlavní symptomy shrneme, na co se zaměřit především?
Za nejlepší vodítko považuji klovance ptáků. Velmi typické jsou pak samotné požerky – charakteristické esovité chodbičky pod kůrou a výletové otvory. Ostatní znaky už beru spíš jako doplňkové. Na Slovensku jsme si ale všimli ještě jedné věci.

Jaké?
Na Slovensku jsme si všimli, že více nálezů bylo na okrajích porostů. Polník jako ostatní krasic preferuje teplejší prostředí a vyhledává spíše osluněné stromy. První nálezy bych proto očekával v parcích, alejích a stromořadích podél cest, u solitérních stromů v krajině, na okrajích porostů nebo podél řek. Hlouběji do porostů se pravděpodobně začne dostávat až ve chvíli, kdy jeho populace zesílí.

A teď k tomu nejdůležitějšímu – jak se připravit?
Především musíme změnit postupy, které máme připravené. Počítá se s tím, že se použije stejný karanténní režim jako u jiných invazních druhů. Jenže zkušenosti ze Severní Ameriky opakovaně ukázaly, že u polníka tento přístup nefunguje. O tom se ví. Je tedy potřeba na to zareagovat a změnit plán.

Můžete to trochu popsat?
Současný plán počítá s eradikací. Jenže ta se u polníka opakovaně ukázala jako neúčinná. Ani kácení stromů v okruhu až 800 metrů nezabránilo jeho dalšímu šíření. Problém je v tom, že ve chvíli, kdy polníka zachytíme, už bývá v krajině nějakou dobu přítomný a může být dál, než předpokládáme. Můžeme doufat, že v našich podmínkách bude díky oslabení jasanů voskovičkou častěji napadat nižší části kmene a půjde tak snáze odhalit. Zásadní ale je neopakovat postup, který už selhal v desítkách amerických států a několika kanadských provinciích.

Jak budou postupovat na Slovensku?
Vše nasvědčuje tomu, že budou aplikovat ten neúspěšný postup.

Bude mít invaze polníka jasanového ekonomické dopady?
Velké. Výrazně se může dotknout i soukromých vlastníků. Pokud se u nich najde napadený jasan, může následovat povinnost vykácet stromy v okruhu 100 metrů a dřevo následně zlikvidovat. Představte si tu plochu! To už je na harvestor. Obnáší to veliké náklady. Podle současného nastavení by přitom vlastníkům měla být hrazena jen část, zhruba 25 až 30 procent. Pro řadu z nich to bude vážný problém.

Nebudou se vlastníci bránit?
Stane se to, co se stalo vždycky. Zkušenost ukazuje, že pokud jsou opatření příliš nákladná nebo komplikovaná, část vlastníků je nedodrží. Místo spálení si třeba dřevo odvezou. A právě převoz napadeného dřeva patří k nejrychlejším způsobům, jak polníka rozšířit na nové místo. Eradikace tak může mít paradoxně i opačný efekt.

Jak by se mělo postupovat, aby se toto nestalo?
V situaci, jaká je teď na Slovensku, kde už je polník na části území dost rozšířený, je plošná eradikace podle mě nereálná. Způsobila by hlavně obrovské problémy vlastníkům. Potřebujeme spíš zachytit frontu šíření, vyhledávat ohniska a cíleně odstraňovat napadené stromy. Ne kácet masově.

A u nás?
Čím dřív polníka najdeme a napadené stromy odstraníme, tím víc můžeme jeho šíření zpomalit. Úplně se ho zbavit nedokážeme, to podle mě není reálné. Cílem ale je držet jeho početnost co nejníž. To je hlavní strategie.

Jak bude podle vás vypadat populace jasanů po polníkovi?
Pravděpodobně přežijí hlavně nejmladší jedinci, řekněme do deseti let, kteří jsou pro polníka ještě příliš malí a málo atraktivní. Problém je, že právě tyto mladé jasany jsou zase nejcitlivější k voskovičce. Hodně tedy bude záležet i na počasí. Voskovičce vyhovuje v určitých fázích vlhko, v jiných zase sucho, zatímco polník profituje z vyšších teplot. Obávám se, že se může stát něco podobného jako kdysi u jilmů.

Co se stalo u jilmů?
Přišla grafióza a jilmy z naší krajiny prakticky zmizely. Teď se začínají postupně vracet, ale trvalo to čtyřicet až padesát let. Něco podobného nás podle mě může čekat i u jasanů.
Přežijí pravděpodobně jen jednotky procent stromů. O skutečné genetické rezistenci se v tuto chvíli asi mluvit nedá, ta by musela být cíleně šlechtěná a následně zaváděná do výsadeb. Spíš nás čeká období, kdy bude jasanů opravdu velmi málo, a teprve časem se snad jejich početnost začne znovu zvyšovat. Podobně jako u jilmů.

Jak se podle vás bude polník dál šířit Evropou?
Jižním směrem podle mě zasáhne Rakousko přes Maďarsko a dál se může šířit směrem na jih. To je teď velmi pravděpodobná cesta.
Druhou otázkou je Polsko. Pokud bude polník zachycen i tam, může se poměrně rychle šířit dál směrem do Německa. Navíc už byl nalezen také v Bělorusku, takže do Polska se teoreticky může dostat i ze severovýchodu přes pobaltské státy.

Jsou v Česku oblasti, kde budou dopady polníka nejzávažnější?
Největší problém jsou městské parky. Jasany jsou poměrně křehké a jakmile odumřou, začnou se lámat. Ve městech tak nepůjde jen o samotné stromy, ale i o škody na majetku a bezpečnost lidí. Odumřelé jasany se budou muset rychle odstraňovat.

S jakými náklady je třeba počítat?
Je to velmi nákladná záležitost. Ve městech se budou stromy odstraňovat z plošin a s využitím arboristické techniky. Kácení jednoho stromu může vyjít na desítky tisíc korun.

Kolik jasanů ve městech máme?
Mnoho. Jsou to tisíce stromů. Jasan byl dlouho poměrně oblíbený druh – dobře snáší sucho i horší podmínky ve městech, například zabetonované okolí kořenů, a zároveň má vysokou estetickou hodnotu.

Znamená to, že bychom se měli jasanu v nových výsadbách vyhýbat?
Určitě. To už se ostatně do určité míry děje kvůli voskovičce. Největší problém ale budou jasany, které už ve městech máme. Tam očekáváme značné škody. Určité možnosti ochrany těchto stromů ale existují.

Jaké?
Možností je injektáž. Do stromu se aplikuje přípravek, který v něm po určitou dobu působí a dokáže zahubit nejmladší larvy polníka. U nás jsou k dispozici přípravky na biologické bázi, syntetické insekticidy povolené nejsou. V Severní Americe se ale používají a ošetřený strom mohou chránit dva až tři roky. Pokud bychom je chtěli využívat i u nás, problémem bude registrace. Tu musí financovat firma, která chce přípravek uvést na trh, a celý proces je velmi nákladný a zdlouhavý.

Co to obnáší?
Je potřeba udělat celou řadu testů – především posoudit vliv přípravku na životní prostředí a jeho účinnost. V praxi jde o víceletý proces, který musí žadatel o registraci zaplatit.
V zemědělství se firmám taková investice vyplatí, v lesnictví je ale spíše ne. Proto přípravků ubývá, protože firmy do drahé registrace nechtějí jít. Výhodou je, že pokud jsou testy provedené v jednom státě EU, ostatní je mohou uznat. Státy navíc mohou v určitých případech povolit výjimku. A právě u ochrany vybraných cenných stromů ve městech by podle mě stálo za to o takové možnosti uvažovat.

A samotná aplikace?
Ta je také nákladná, ale pořád méně než kácení a strom navíc zůstane zachovaný. Ošetření by ale muselo probíhat zónově. Pokud bychom mezi ošetřenými stromy nechali jeden neošetřený, polník se může stáhnout právě na něj.
Injektáž lze použít i preventivně. Biologické přípravky vydrží zhruba jednu sezonu, syntetické přibližně dva roky. Při nízké početnosti polníka na začátku invaze by tak mohla existovat šance populaci lokálně potlačit. To je podle mě něco, nad čím by se měla správa zeleně zamyslet.

Jaký negativní vliv mohou mít tyto syntetické přípravky?
Tuto problematiku neznám do detailu. Určité riziko může být například pro půdu, kam se mohou látky dostávat ze stromu nebo ze spadaného listí. Vliv budou mít i na část bioty vázané na jasan.
Výhodou injektáže je, že nejde o postřik nebo rosení, takže se přípravek nerozptyluje do okolí a nezasahují se například květy. Přesto může ovlivnit některé druhy hmyzu a nepřímo i jejich predátory, třeba datlovité ptáky. Teoreticky by mohlo docházet i ke kumulativnímu efektu v potravním řetězci.Ve srovnání s některými jinými insekticidy by ale byl jejich dopad nesrovnatelně menší. Jsou to látky toxické především pro hmyz.