Rozvoj odolnosti lesů a navazujících zpracovatelských řetězců

Východiska 

Klimatická změna zásadním způsobem ovlivňuje lesy a přetváří krajinu. V mnoha zemích způsobily vichřice a kůrovcové kalamity snížení dostupnosti ekonomicky využitelného dříví. Rostoucí intenzita a četnost disturbancí tak mají dopad na celý lesní hodnotový řetězec a ovlivňují ho jak v krátkodobém, tak i dlouhodobém měřítku.  

• Trend 1:  Z krátkodobého hlediska zvyšují disturbance objem nahodilých těžeb, a tím i množství dříví nižších jakostních tříd na trhu, což může narušit stabilitu trhu. 

• Trend 2: Z dlouhodobého hlediska dochází k postupné přeměně dřevinné skladby lesů, což bude znamenat vyšší podíl smíšených lesů a ústup z dominance jehličnanů. Tato změna si vyžádá rozsáhlé strukturální změny v celém lesním hodnotovém řetězci. 

• Trend 3: Společenské požadavky na funkce lesů se rovněž mění – čím dál větší důraz je kladen na ekologické funkce lesa, jako jsou sekvestrace uhlíku, regulace vody nebo ochrana biodiverzity. Bude proto nezbytné pokračovat v harmonizaci dřevoprodukční a dalších ekosystémových funkcí lesa. 

Oblast lesního hospodářství 

Lesní hospodáři mohou v důsledku disturbancí čelit novým výzvám a zvýšeným nákladům. Zvláště vlastníci malých lesních celků, kteří mají jen omezený vliv na lesní hodnotový řetězec a často nemají přístup k robustní infrastruktuře nebo mezinárodnímu obchodu, se ocitají v nepříznivé situaci. Hlavním rizikem je obecně nízká odolnost lesního hospodářství: v některých regionech vlastníci dokonce zvažují omezení aktivního hospodaření a přesměrování svých aktivit do jiných oblastí. Díky obecně nízké ziskovosti v sektoru, včetně nedostatečných kompenzací za nahodilé těžby, mohou někteří vlastníci od hospodaření zcela upustit. 

Z dlouhodobého hlediska čelí vlastníci nejistotě související s postupnou transformací na smíšené lesy. To zahrnuje jak výběr dřevin, které na jedné straně zvýší druhovou rozmanitost a odolnost lesů, a na straně druhé budou atraktivní pro zpracovatele. V současnosti je listnaté dříví obecně využíváno nedostatečně a často je zpracováváno v řetězcích s nižší přidanou hodnotou, jako je palivové dříví. Pro uspokojení poptávky po dříví bude v budoucnu potřebné hospodařit v lesích s vyšším podílem listnáčů, ve strukturálně rozmanitějších porostech, s využitím náročnějších těžebních a dopravních technologií. 

Z pohledu celého lesního hodnotového řetězce je patrná nevyváženost v rozložení rizik mezi lesními hospodáři a zpracovatelským průmyslem. Lesní hospodáři spolu s malými zpracovateli, jakožto první článek řetězce, nesou největší riziko a čelí nejvyšším nákladům. Naproti tomu střední a velcí zpracovatelé, kteří podnikají na vyšší regionální či národní úrovni, jsou flexibilnější a schopni snáze zvládat rizika spojená s disturbancemi a klimatickou změnou. 

Dřevozpracující průmysl

Disturbance vedou ke krátkodobým nadbytkům dříví nižších jakostních tříd na trhu. I větší podniky schopné pokročilého zpracování, obvykle dokážou absorbovat jen část těchto přebytků. Disturbance tak často vedou ke zvýšenému exportu, což znamená ztrátu přidané hodnoty pro domácí průmysl. Rostoucí četnost a rozsah disturbancí se již nyní stává hlavním faktorem kolísání dodávek dříví na trh, což vede k narušením trhu.  

Při dostatku kalamitního dříví mohou zpracovatelé v regionech profitovat z jeho nižších cen. Na druhé straně však dřevozpracující průmysl není dostatečně flexibilní, aby tyto nárazové dodávky zvládal a dokázal dlouhodobě vypořádávat s proměnlivou dostupností suroviny na trhu. 

Prostředky pro investice do inovací, včetně technologií pro efektivnější zpracování listnatého dříví, obvykle disponují pouze větší aktéři v hodnotovém řetězci. Naopak menší firmy často čelí obtížím, protože tyto investice jsou finančně náročné a nesou rizika. Zatím je využití inovativních technologií spíše okrajové, ale objevují se inovace, které nabývají na významu – například v oblasti biorafinace, textilního průmyslu nebo konstrukčních výrobků z upravovaného dřeva. Je zajímavé, že mnoho těchto investic se realizuje mimo EU, často však s využitím evropského know-how. 

Hlavní adaptační strategie pro zpracovatelský průmysl zahrnují: a) zvyšování skladovacích kapacit a využití technologií umožňujících efektivní zpracování velkých objemů dříví z nahodilých těžeb, b) diverzifikaci nebo specializaci na vysoce kvalitní výrobky ze dřeva, které odpovídají měnící se struktuře lesů a potřebám trhu. 

Poptávka po dříví a preference spotřebitelů

Pro podporu dlouhodobých investic potřebných k zajištění ekosystémových služeb je klíčová stabilita jejich nabídky a poptávky. Koncoví uživatelé se s výkyvy mohou vyrovnat nahrazením služeb a produktů jinými alternativami – například náhradou dřevěných výrobků za produkty z jiných materiálů. To však může vést ke snížení investic do lesů a v dlouhodobém horizontu i k trvalé substituci za jiné materiály a služby. Tento vývoj představuje riziko především pro lesnický sektor. Na druhé straně jsou ekosystémové služby, jako je ochrana biodiverzity nebo regulace vody, mnohem méně odolné a náchylné k vyčerpání, protože za ně náhrada jednoduše neexistuje. 

1. Zvýšit povědomí o nepoměru rozložení rizik mezi majiteli lesů, resp. lesními hospodáři a dřevozpracujícím průmyslem. Koordinace činností v oblasti adaptačních strategií, podpora různých partnerství a zlepšování výměny informací napříč hodnotovým řetězcem mohou pomoci zmírnit budoucí nedostatek surovin. 
2. Zvýšit znalosti o adaptaci lesů v dřevozpracujícím průmyslu a vyvíjet technologie pro zpracování rozmanitějších typů dříví – například různých druhů dřevin a jakostí. 
3. Vytvořit opatření na posílení socioekonomické odolnosti hospodaření v lesích, například prostřednictvím sdílení rizik, zavádění cenových garancí nebo pojistných schémat pro vlastníky lesů a obchodníky se dřívím. 
4. Vyvíjet flexibilní a efektivní technologie lesní těžby a logistiky. Rychlé nasazení plně mechanizovaných těžebních technologií spolu s flexibilními logistickými řešeními – např. většími skladovacími kapacitami, rozšířenou dopravní infrastrukturou a dobře vybavenými dřevařskými terminály – mohou významně zmírnit přebytek dříví na trhu po kalamitách. 
5. Dřevozpracující průmysl by měl akceptovat rostoucí riziko dosažení bodu zlomu v dostupnosti jehličnatého dříví. Pro podporu adaptace lesů ve větším měřítku je třeba upřednostnit dodávky pro kvalitní, dlouhodobě využitelné dřevěné výrobky, doplněné výrobky z druhotných zdrojů při zachování principu kaskádového využití. 
6. Zkoumat alternativní dřeviny a nové způsoby jejich využití, včetně listnáčů. Disturbance a s nimi související rizika jsou stále závažnější a zasahují stále větší území. Vzhledem k rozsahu a dlouhodobosti potřebné technologické transformace musí dřevozpracující průmysl začít s vývojem a investicemi do nových způsobů využití alternativních druhů dřevin již nyní. V této oblasti doporučujeme: 

         a) Vypracovat strategie diverzifikace a efektivního využívání zdrojů, které zahrnují:

• Širší produktové portfolio pilařských výrobků, vyšší specializaci a zaměření na specifické dřevěné výrobky, 

• Rozšiřování působnosti zpracovatelů směrem k lesu, tj. větší zpracovatelské podniky koupí pilařské provozy či výrobny pelet.  

• Dodavatelské sítě: s rostoucí poptávkou koncových uživatelů po dřevěných výrobcích mohou výrobci těžit ze sofistikovanějších partnerství a větších trhů. 

        b) Implementovat inovace směřující k produktům s vyšší přidanou hodnotou: využití málo používaných druhů dřevin, nové aplikace a rostoucí trhy ve stavebnictví a bioekonomice.

       c) Podpořit kaskádové využití dřeva a oběhovou bioekonomiku: maximalizace zhodnocení vstupních materiálů upřednostňováním procesů s vysokou přidanou hodnotou (např. dřevostavby, biorafinace) před procesy využívajícími velká  množství suroviny s nízkou přidanou hodnotou (např. bioenergie). Využití celého spektra strategií oběhového hospodářství (přehodnotit, znovu použít, opravit, přepracovat, recyklovat atd.) ke zvýšení efektivity využívání zdrojů.

        7. Upřednostnit ekosystémové služby lesa s vysokou společenskou poptávkou a nízkou odolností poptávky, jako je ochrana půdy a vodních zdrojů. Poskytnout vlastníkům lesů finanční pobídky k zajištění udržitelného poskytování těchto ekosystémových služeb.

        8. Investovat do dlouhodobého výzkumu odolnosti lesních hodnotových řetězců. Je nutné posílit kapacity pro zlepšení odolnosti lesů v širším pojetí. Lesy, dřevozpracující průmysl a společnost jsou vzájemně propojené a pro zvýšení jejich klimatické odolnosti je třeba posuzovat všechny faktory, aktéry, rizika i potenciální řešení s použitím systémového přístupu, který umožní zlepšení odolnosti evropského lesního hodnotového řetězce jako celku