Evropské lesy čelí rostoucí hrozbě požárů

Sušší léta, větší požáry 

Analýza více než 64 000 požárů z let 1986 až 2020 ukazuje, že ačkoli počet požárů zůstal víceméně stabilní, dramaticky přibývalo rozsáhlých a ničivých „megapožárů“. Důvodem této změny je nárůst míry sucha v letních obdobích. Čím sušší léto, tím větší a intenzivnější požáry – a tento vztah platí pro celou Evropu, od středomořských křovin až po lesy mírného pásma ve střední Evropě. 

Rozsah této změny je zřetelný. Středomořská oblast historicky odpovídala přibližně za 79 % veškeré spálené plochy v Evropě. V letech 2018 a 2020 však tento podíl klesl pod 60 %, protože požáry v lesích mírného a boreálního pásma rychle přibývaly. V roce 2020 dokonce požáry v listnatých lesích mírného pásma dominovaly celkové spálené ploše v Evropě – tvořily 51 % všech zasažených lesů. 

S narůstajícím suchem v letních měsících, které souvisí se změnou klimatu, se pravděpodobnost extrémních požárů – tedy těch přesahujících 2 500 hektarů – do konce století může více než zdvojnásobit. Úspěchy v potlačování požárů dosažené v posledních desetiletích, tedy s nástupem změny klimatu a stále ničivějších požárů, nemusejí přetrvat (Grünig a kol., 2023). 

Jak špatné to může být? Rozsah škod se může až zdvojnásobit 

Projekce budoucího poškozování evropských lesích, zveřejněná v roce 2026 v časopise Science, simulovala vývoj lesních požárů, přemnožení kůrovců a vichřic na 187 milionech hektarů evropských lesů v průběhu celého 21. století.  

Závěr je jednoznačný: při všech hodnocených klimatických scénářích dochází k nárůstu poškození lesů oproti nedávné minulosti. I při nejoptimističtějším scénáři – tedy omezení oteplení na přibližně 2 °C – plocha lesa zasažená požáry, vichřicemi a kůrovcem vzroste oproti již značně rizikovému období 1986–2020. Při oteplení přesahujícím 4 °C – což je nejnepříznivější očekávaný vývoj – se zasažená plocha lesů více než zdvojnásobí. Nejzávažnějšími disturbancemi může být do roku 2100 postiženo 50 až 70 % veškerých lesů v Evropě – napříč středomořskými, boreálními i temperátními biomy. 

Lesní požáry představují hlavní faktor těchto změn – zejména v jižní a západní Evropě, ale stále více i v oblastech, kde byly požáry historicky vzácné. Druhým zásadním faktorem jsou přemnožení kůrovců, zejména ve střední Evropě, kde teplejší a sušší podmínky urychlují vývoj brouků a oslabují obranyschopnost stromů. Důležité je, že tyto činitelé se vzájemně ovlivňují: například sucho oslabuje stromy, čímž je činí zranitelnějšími vůči kůrovcům. Tyto interakce jsou v projekcích zohledněny a výrazně zvyšují předpokládané škody nad úroveň, kterou by způsobil každý činitel samostatně. 

Interaktivní mapy vývoje lesných požárů v České republice je možné najít v mapové aplikaci PROLES. 

Závažným důsledkem tohoto vývoje je změna věkové struktury evropských lesů. Opakované sílící disturbance povedou k nárůstu podílu lesů nižších věkových stadií a poklesu rozlohy lesů starých – zejména ve středomoří. Tato proměna má dalekosáhlé důsledky pro zásoby uhlíku, biodiversitu, produkci dříví i další ekosystémové služby, které lesy poskytují. 

Různé lesy, různá rizika 

Studie zaměřená na dopady požárů na tři hlavní biomy – středomořský zastoupený Španělskem, temperátní (tedy lesy mírného pásma) zastoupený Německem a boreální zastoupený Švédskem – odhaluje složitější dynamiku. Plocha zasažená požáry má v průběhu 21. století narůstat ve všech třech regionech. Středomoří čelí největšímu nárůstu a nejvyšší absolutní úrovni škod – při nejhorším klimatickém scénáři se plocha silně zasažených středomořských lesů do konce století zvýší o 52 až 89 %.  

Závažná zjištění se však týkají i temperátní Evropy. Listnaté a smíšené porosty Německa, Francie, Polska, Česka a sousedních zemí mají podstatně vyšší hektarové zásoby než například na požáry adaptované středomořské lesy. Stále příznivější podmínky pro vznik požárů v kombinaci s těmito zásobami vedou k tomu, že škody způsobené požáry jsou z ekologického i ekonomického hlediska neproporčně vyšší než například ve středomoří. Jinými slovy: méně požárů, ale nesrovnatelně větší škody. 

K tomu vývoji přistupuje i praktický problém: v lesích mírného pásma – tedy i ve střední Evropě – téměř nemáme tradici hospodaření v podmínkách požárů, například z hlediska lesnického plánování, požární infrastruktury, lidských zdrojů a povědomí veřejnosti. Vybudování těchto kapacit je jedním z naléhavých úkolů dalších let.