Invazní kůrovci v České republice: tři druhy, které se u nás již zabydlely

Následující tři druhy – drtník černý (Xylosandrus germanus), Gnathotrichus materiarius a kůrovec ořešákový (Dryocoetes himalayensis) – patří mezi dobře doložené příklady nepůvodních kůrovců, kteří se již v České republice etablovali a jejichž další šíření je vhodné sledovat. Zároveň představují biologicky odlišné typy invazních kůrovců: první dva jsou ambrozioví brouci vyvíjející se ve dřevě a živící se symbiotickými houbami, zatímco D. himalayensis je „klasický“ podkorní druh vyvíjející se v lýku.

Drtník černý (Xylosandrus germanus)

Invazní kůrovci představují zvláštní skupinu druhů, které se díky mezinárodnímu obchodu a příznivým klimatickým podmínkám šíří daleko za hranice svého původního areálu. Jedním z nejúspěšnějších z nich je drtník černý (Xylosandrus germanus), původem z východní Asie. Jde o extrémně polyfágní ambroziový druh, který se může vyvíjet ve více než 200 druzích dřevin. Preferuje listnáče, zejména buky a duby, ale osidluje také jehličnany, například smrk, borovici nebo jedli.

Z Japonska přes Německo až na jižní Moravu
V Evropě byl poprvé zaznamenán v Německu v roce 1951. Pravděpodobně však byl zavlečen již dříve s dubovým dřevem dováženým z Japonska. Během druhé poloviny 20. století se postupně rozšířil do většiny Evropy. V České republice byl poprvé zjištěn v roce 2007 ve střední části země. Nelze vyloučit, že sem byl původně zavlečen se dřevem nebo dřevěnými výrobky, později se však na naše území šířil také ze sousedních států. Dnes se vyskytuje od nížin až do horských poloh, nejhojnější je však v teplejších oblastech Moravy, především na jihu a jihovýchodě.

Ambroziový brouk, který pěstuje houby

Xylosandrus germanus patří mezi ambroziové kůrovce. Samičky vyhlodávají chodby hluboko ve dřevě a zavlékají do nich symbiotické houby, kterými se živí dospělci i larvy. Současně může přenášet řadu dalších hub, včetně zástupců rodů Fusarium, Ambrosiella a Ophiostoma. V Evropě se chová převážně jako sekundární druh, který osidluje pokácené, poškozené nebo odumírající stromy, ale v jiných částech světa může napadat i živé dřeviny, zejména mladé stromky v ovocných sadech a školkách.

V některých oblastech se stal velmi početným. V teplých částech Moravy může v lapačích vnazených etanolem výrazně převyšovat naše domácí ambroziové druhy, například drtníka ovocného (Anisandrus dispar) a drtníka všežravého (Xyleborinus saxesenii). Vysoká početnost však sama o sobě nemusí znamenat vážné poškození živých stromů. Také v oblastech České republiky silně poškozených ledovkou, kde byly zachyceny stovky jedinců, nebylo následně pozorováno významné napadení stojících stromů.

„Párátka“ z drtinek – jak napadení poznat
Napadení je možné rozpoznat podle velmi charakteristického příznaku. Samičky při hloubení chodeb vytlačují ze závrtových otvorů drtinky slepené do úzkých, několik centimetrů dlouhých válečků připomínajících párátka, označovaných jako „frass toothpicks“. Tyto útvary mohou ze kmene nebo větví nápadně vyčnívat. Samotné chodby a působení ambroziových hub mohou technicky znehodnocovat dřevo.

V České republice zatím nebyly zaznamenány významné hospodářské škody na živých lesních porostech. Ani více než deset let po jeho zavlečení zde vysoká početnost druhu nevedla k rozsáhlému napadání stromů. V jiných zemích však bylo popsáno lokální silné napadení a druh je významným škůdcem například v některých ovocných sadech a školkách mimo Evropu. Jeho další šíření a případná změna významu proto stojí za další sledování. Pro monitoring jsou velmi účinné lapače vnazené etanolem.

Kůrovec Gnathotrichus materiarius

Většina invazních kůrovců v České republice pochází z východní Asie, najdeme u nás ale i invazního „amerického brouka“. Je jím Gnathotrichus materiarius, původem ze Severní Ameriky. Je polyfágní na jehličnanech a vyvíjí se zejména v borovicích, smrcích, douglaskách, jedlích a modřínech. Napadá především čerstvě odumřelé nebo pokácené stromy, těžební zbytky a pařezy, u stojících stromů zejména bazální části kmene.

Téměř sto let v Evropě
Do Evropy se pravděpodobně dostal s mezinárodním obchodem se dřevem. Poprvé byl zaznamenán v roce 1933 ve francouzském Rouenu. V Německu byl zjištěn roku 1964 u Forchheimu nedaleko norimberského letiště a v České republice poprvé v roce 2005 v Bělé nad Radbuzou poblíž hranice s Bavorskem. Odtud se postupně rozšířil do dalších částí Čech. Na Moravě zůstával dlouho podstatně vzácnější a do roku 2021 byly známy pouze dvě moravské lokality.

Snadná záměna s dřevokazem čárkovaným
Patří mezi ambroziové brouky, přestože není příslušníkem tribu Xyleborini, ale Corthylini. Larvy i dospělci se živí symbiotickou houbou pěstovanou ve vyhlodaných chodbách ve dřevě. Svým způsobem života i vzhledem požerků připomíná našeho domácího dřevokaze čárkovaného (Trypodendron lineatum), a proto lze jejich napadení snadno zaměnit.

Chodby G. materiarius pronikají několik centimetrů hluboko do bělového dřeva a spolu se zbarvením způsobeným ambroziovými houbami snižují jeho technickou hodnotu.
Ve střední Evropě má dvě generace ročně. Dospělci začínají létat počátkem května, potomci první generace se objevují od poloviny července a jejich rojení probíhá především koncem července a začátkem srpna. Dospělci druhé generace následně přezimují ve dřevě.

Přestože je druh v Evropě přítomen téměř sto let, dosud zde nebyly zaznamenány významné škody na živých lesních porostech. Jde především o sekundárního a technického škůdce, který využívá odumírající a odumřelé dřevo nebo stromy již napadené jinými kůrovci.

Monitoring: etanol funguje lépe než feromon
Pro monitoring jsou nejvhodnější lapače vnazené etanolem. Sulcatol produkovaný samci byl popsán jako potenciální agregační feromon, ale jeho vysoká atraktivita se ve středoevropských podmínkách nepotvrdila a etanol je pro detekci druhu účinnější. Ani běžná opatření při mezinárodní přepravě dřeva nemusejí riziko zavlečení zcela odstranit – G. materiarius byl například nalezen ve Švédsku v odkorněném dřevě dovezeném z Francie.

Kůrovec ořešákový (Dryocoetes himalayensis)

Většina invazních kůrovců v České republice patří mezi ambroziové brouky, najdeme mezi nimi ale i „klasický“ druh vyvíjející se v lýku pod kůrou napadených stromů – kůrovce ořešákového (Dryocoetes himalayensis). Druh pochází z oblasti Himálaje, zejména z Indie a Pákistánu.

V Evropě byl poprvé zaznamenán ve Francii v roce 1975 a v České republice roku 2009. Jeho evropské rozšíření je dosud poměrně ostrůvkovité. U nás je centrum jeho výskytu v teplých oblastech jižní Moravy, odkud se postupně šíří i do dalších částí Moravy a Čech.

Hostitelé a příznaky napadení

V České republice jsou jeho hlavními hostitelskými dřevinami ořešák černý (Juglans nigra) a ořešák královský (Juglans regia). Druh napadá především spodní části kmenů, zpravidla do několika metrů nad zemí. Dokáže se vyvíjet i v tenčím materiálu, ale početnější bývá ve stromech a částech kmenů většího průměru.

U ořešáku královského napadá především oslabené nebo odumírající stromy, zatímco u ořešáku černého není vazba na počáteční vitalitu stromu tak výrazná. Charakteristickým příznakem napadení jsou tmavé až černé nekrózy kolem požerků a někdy také vytékání tmavé tekutiny ze závrtových otvorů.

V oblasti původního výskytu byl D. himalayensis kromě ořešáku zaznamenán také na hrušni Micromeles lanata z čeledi růžovitých. To naznačuje, že jeho hostitelské spektrum nemusí být omezeno pouze na ořešáky, zatím však nejsou dostatečné podklady pro závěr, že by v Evropě běžně napadal další ovocné nebo lesní dřeviny.

K monitoringu druhu lze dobře využít lapáky, které ochotně kolonizuje. V lapačích bývá zachycován méně často. Byl zaznamenán také v sací pasti ÚKZÚZ, což potvrzuje jeho schopnost aktivního šíření na větší vzdálenosti. Na feromon lýkožrouta ořešákového (Pityophthorus juglandis) reaguje pouze slabě.

Kůrovec a houba: dvojí hrozba pro ořešáky

Význam D. himalayensis pro chřadnutí a odumírání ořešáků pravděpodobně nesouvisí pouze se samotným žírem. Z nekróz v okolí jeho požerků byla v České republice popsána houba Ophiostoma juglandis, jejíž spory byly nalezeny také na povrchu dospělých brouků. Experimentálně byla prokázána její patogenita vůči ořešáku královskému i černému. Kůrovec tak může k poškození stromů přispívat nejen vlastním žírem, ale také přenosem této houby. Přesný význam vztahu mezi kůrovcem, houbou a zdravotním stavem napadených stromů však vyžaduje další výzkum.